Kde bydlí štěstí?

Dole pod strání ve vysokých horách žila jedna rodina. Měla docela malý domek. Kolem zahrádku se spoustou květin a zeleniny tak akorát na chuť a pohodu. 

Měli se rádi. Jak to, že každý den zářili štěstím? Pochopením, že to, co měli, si uměli vychutnat a že si každý den tvořili život takový, jaký chtěli mít. 

Z domečku byl slyšet zpěv, hra na klavír, večer byl vidět kouř ohně a cítit vůně pečených brambor. Trávili hodně času na zahradě. Vyráběli si čerstvé šťávy z rybízu, malin, jahod a levandule. Na tu byla máma obzvlášť pyšná! Takové letní osvěžení s levandulí a kostkami ledu, to se vážně neodmítá. 

Návštěvy tu nacházely oázu klidu. Rodina měla zvláštní dar citlivosti a empatie, zvláště povídání kolem kulatého stolu jim dávalo pocit soudržnosti a vzájemnosti. 

Ve vzduchu byla cítit láska. 

Hned naproti stál přepychový dům, který už na první pohled vypadal jako z katalogu. Jeho majitelé zrovna tak. Zdálo se, že mladé rodině ke štěstí nic neschází. Manželé měli prestižní povolání a děti chodili do nejlepších škol. Co ale všem opravdu chybělo, byl čas. Rodiče stále v práci, děti po vyučování hned odcházely do kroužků na umělecké škole. 

Doma se potkávali zřídka. Víceméně se v domě střídali. Společné bývaly snídaně, kolikrát večeře už byla vzácnost. Na vztazích to bylo znát. 

Nevládla tu harmonie, bylo cítit, že vzájemné propojení se nemůže naplnit. 

Ti, z malého domku vůbec netušili, jak se žije ve velikém domě se třemi koupelnami. Mysleli si, že určitě jako v ráji. 

Jednoho dne se všichni potkali v obchodě a slovo dalo slovo, domluvili si společné grilování. Prý, aby utužili sousedské vztahy. Samy děti z velké domu se divily, jak jsou najednou rodiče pohostinní. A že si udělají také jednou čas. Těšily se. 

?Přišel vytoužený večer. Jemně osvětlená zahrada, tichá hudba, vůně rozmanitých dobrot a na stole prvotřídní archivní víno. Jako sladká tečka - opravdu výtečné domácí mini zákusky, vlastní recept paní domu. 

Pak šly všechny děti spát a dospělí si ještě dlouho do noci povídali. Zdálo se, že žít v tak velkém domě není zase taková legrace. A ani si ho nedokážou pořádně užít. Měli pocit, že přes to všechno nežijí svoje vysněné životy, když každý den v korporátu pracují na uskutečnění cizího snu. 

?Prý by si ten život s těmi z malého domečku nejraději vyměnili! Rodina od naproti nic nenamítala. "Tak to zkusme, pojďme si vyměnit na měsíc naše životy!" Řekla z ničeho nic paní z malého domku a všichni se tomu zasmáli. 

Děti se na výměnu moc těšily. Dobrodružství není nikdy dost! 

Ptáte se, jak dopadla výměna domovů? 

Zajímavě. Ti z malého domku se nakonec s úsměvem rádi vraceli domů do svých pokojíčků a na svůj jednoduchý, ale šťastný život. 

Ti z velkého domu záhy zjistili, že luxus se štěstím v podstatě vůbec nesouvisí. V malém domku si byli všichni blíž a rodinná pohoda na ně sálala na každém kroku. 

Pár dní na to se objevil na velkém domě nápis - Na prodej.

Rodina se stěhovala do příjemného malého domku, tolik podobný sousedům...