Jiskra ve sněhu

Na velké hromadě sněhu se krčila malá jiskřička. Nikdo nevěděl, kde se tu vzala, ani ona sama. Prosím nezhasínej, uslyšela zvonivý hlas. Až se skoro vylekala. 

Vidím, že sotva záříš. Co se stalo? Proč vydáváš tak slabé světlo?

Protože.... Jsem to své musela potlačit. 

Znovu se ptám, proč. 

Mé okolí mne nebere vážně a mých darů si vůbec nevšímají. Jakoby bych ani nebyla. Čím víc jsem zářila, tím víc dusili mé světlo. Už sotva dýchám. Zářím každý den míň a míň. Skoro nevidím cestu...

Rozumím.

Kolik jisker je na tvé cestě? 

Pár jich tu je. 

Jak se k sobě chovají? 

Zhasínají jedna druhou, vůbec se nepodporují. Mám pocit, že neznají svou hodnotu.

V tom by mohl být problém i šance na změnu. 

Jak to myslíš? 

Musíš jít tam, kde tvé světlo budou podporovat a ne zhasínat.

To je nápad!

Kdo mi to všechno radí? 

Přece světlo ve tvém srdci.

PS:

Do nového roku přeji hodně zapálených jisker!