Máme svého boha sami v sobě, tomu se ve všem zodpovídáme. Nádherný jarní den, Evičko

Jarmilko, děkuji. Máte pravdu, jako vždy.

V duchu dobových zvyků. Nikdo se mne na nic neptal. Čapli mne a odnesli do kostela. Moc si to již nepamatuji. Zda měl farář kostel řádně vytopený > A vůbec čím mne polévali. Každopádně, otcův bratr se stal mým kmotrem. Vzpomínkou je mi základní kapitál - zlatý penízek. Rovněž vstupenka do klubu. Mezi křesťany ...

Kmotr fakt dobrý. A tak se zase šlo. Se strýcem jsme prošli snad všechny krčmy ve městečku. Úřadoval výhradně na místech veřejných. Vzdělaný člověk, fenomenální paměti, encyklopedik. Neustále mne přezkušoval. Vynikající besedy na téma víry. A tak hsem začal : Můj rétorický úvod do problému :

"Milý strýče. Za předpokladu, že Bůh existuje"...Dál jsem neměl možnost pokračovat. Nebylo ke komu. Kmotr popadaje dechu, k tomuto přidal své tělo. Prostě, spadl ze židle ... (Zhruba tak mám sepsané Paměti. Historky - 100% reálné) ...

Boha nespojuji s kostelem, ani křesťanstvím. Nejsem ani věřící. Je to čistě osobní pocit.

Až si nás jednou nejvrchnější kritik zavolá...

https://www.youtube.com/watch?v=NqsCKRN_7XQ

Milý Jane, písničku jsem našla. Jmenuje se Jednou a je opravdu velmi podobná.

Obávám se , že ke mě jako agnostikovi tyto otázky nedorazí, nevadí , bo si podobné kladu občas sám.

Vy jste vtipálek, pane Korecký.

Nezdá se vám ten koncept Boha milosrdného trochu divný, když se nad ním zamyslíte? Myslíte někdy?

Boha nevymyslíte.