Evo, to je tak výstižně napsáno! Nás bylo doma sedm a z toho jen jeden brácha. A příběh podobný tomu, co jsi napsala. Já, nejmladší jsem měla tu "výhodu", že jsem chodila do školky, ze které jsem pravidelně utíkala. Školka totiž sídlila v blízkosti domova a to byla chyba, tesknila jsem. Ničeho doma nebylo nazbyt. Měla jsem to štěstí, že nejstarší sestry již pracovaly a podpořily tak domácnost. Maminka nás vždycky vedla k tomu, abysme hlavně drželi při sobě, což poctivě dodržujeme a dosud se u nás konají veškeré oslavy včetně svateb. Moc ráda na dětství vzpomínám

Jitko, to musí být krásná rodina! Děkuji za milý příspěvek. Maminka byla srdečná.

Ano. I tato forma vám sluší. Klidně víc. A je to tak - naše společnost je přežraná. Z toho plyne vše špatné. Zase jsem tak negativní... polepším se. (?)

Skoro bych souhlasila.

Možná ano a on bude na obláčku šťastný.

Vašek

Možná ano.