Jak jsem přestal věřit na Ježíška

Bylo mi deset a stále jsem věřil. Mikuláše už jsem prokoukl. Našel jsem sladkosti ve skříni a pak najednou byli v červené ponožce, kterou mi přinesli Čert s Andělem. Ach jo, mohli to vymyslet líp. 

Jak  se stalo, že jsem přestal věřit i na Ježíška? Docela obyčejně. 

Ještě před štědrovečerní večeří jsem si povídal s babičkou. O dárcích, co bych si přál a ona mi vyprávěla o tom, jak byla malá a co jí udělalo největší radost. Je dost zvláštní si představit, že babička byla kdysi dítě a ještě zajímavější bylo, jak se rozzářila, když mluvila o svém nejmilejším dárku. Bylo vidět, že některé okamžiky  z minulosti jsou tak výjimečné, že na ně nelze zapomenout. 

Pak jsem zavedl řeč, že ve škole už skoro nikdo nevěří na dárky z nebes a já jsem snad jediný, kdo by si přál, aby tomu tak bylo. Zkoušel jsem babičku, co mi k tomu řekne. 

Jen se tak spiklenecky usmála a řekla. Víš, Honzíku, dárky rozdává Láska.

To už mi bylo tak trochu podezřelé. Babička vždycky ví, co povědět. Mám ji rád, povídám si s ní o všem, nějak mi nejlíp rozumí.  Ale to asi všechny babičky.

Šalamounská odpověď mne moc neuspokojila a tak jsem šel do svého pokojíku hrát hry. 

Najednou jsem uslyšel zvonečky a všichni utíkali do velkého pokoje s krbem, ke stromečku. 

Kde se tu tak rychle vzal? Dárků bylo vrchovatě, už jsem se nabízel, že začnu rozbalovat. 

Když jsem si všiml, že stromeček má malou vadu. Tu hvězdu, kterou měl tak překrásně uvázanou na vrcholu, jsem už doma někde viděl. Trošku jsem posmutněl. Všichni se tvářili, že jsou tu kvůli mně a já, jako malé dítě, jsem měl mít obrovskou radost. 

Jenže, nějak se to nepovedlo. Asi už budu pomalu dospělý. Rodiče mi to nechtěli nějak vymlouvat a když jsem se optal, tak jak to teda je?  Museli s pravdou ven. 

A pak jsem se, jen tak  jakoby náhodou, podíval z okna. Uviděl jsem spoustu rozzářených vánočních stromků a říkal si, jestli to ostatní vnímají stejně. Když jim vezmeš něco, čemu tak dlouho věřili. 

Ptáte se, jestli jsem cítil zklamání?  Kdybych byl menší, tak asi ano, ale nějak si to už umím vysvětlit. Máma říká, že malým dětem plní přání Ježíšek a těm větším, nadělují rodiče.

 Já si to tak docela nemyslím. Jedno vím ale určitě. Štěstí je, když dárky naděluje láska.