Firemní večírek

Nejkrásnějšímu muži z firmy sedí na klíně?  To snad ne! Ani neví, jak se to stalo. „Chtěl bych tě mít doma,“ šeptá jí do vlasů.  „Jsem pořád sám. Chybíš mi, víš to?“

Ach ten alkohol, kolegové mu říkají „urychlovač“. Ten někdy dělá divy!

Vedle v místnosti stojí piano. Snad nezapomněla všechny noty. Hraje Beethovena. Pro Elišku. „Ty hraješ na piano? Jsi skvělá!" Oba se nechávají unášet fantazií. To je krása.

Odcházejí  domů. Celou cestu se líbají, jsou úplně mimo. On má s sebou kolo a každou chvíli padá do výmolu vedle vozovky. Ona padá na něj i na kolo. Bože, jsou úplně v tranzu.

Rozum opustil stanoviště. Je tu jen LÁSKA, ON a ONA. „Lásečko,“ slyší šeptat do ouška…„Kde jsi?“ Kolo je těžké udržet svisle nad zemí. Dělá si, co chce. Chemie taky. Vznášejí se na obláčku, opilí štěstím, obrovskou euforií.

To se dá ještě zažít?

Další dny se prostě „dějí“. Jejich pohledy se nedají přehlédnout, doslova visí jeden na druhém.

Co je v domě, není pro mne, říká se přece a je to pravda.

Celý den v práci v rauši a blaženém úsměvu naznačoval vše. Všichni to viděli, jen ONI ne. Čekali jen na konec směny, kdy pojedou spolu domů.  Pak následovalo nekonečné líbání, hlazení, vášnivý sex.

Dá se tohle vydržet? Nebojte, dá, protože nebude to trvat dlouho, někdo z firmy jim to velmi rád překazí.

„Prosím vás, dejte je od sebe, jsou nemocní!“

Ano, zamilovaní jsou vždycky tak trochu nemocní, šílení. Nic však netrvá věčně.

Takže ten KONEC jim vážně prospěje! Probudí. Vážně?

Ale ne, ON  je smutný, ONA uplakaná.

Nebyl to OSUD? Škoda. Osud sice zasáhl, ale jinak než se mysleli. Prý, milosrdně.

Nejsou spolu a práce ve firmě je teď doslova za trest, když se musejí vídat, když musejí dělat jakoby nic. Nenaplněné touhy bolí. Ale, i posilují.

Tak a to je KONEC vztahu, který vzplál jako ohnivý VZKAZ vesmíru.

Jako LÁSKA, které nebylo dáno dozrát zkouškami a dospět.

Jako VZPOMÍNKA, na něco velmi silného, co mělo fatálně ovlivnit jejich budoucí život.

PS:

Ten SEN, co se ti zdál, už patří vzpomínkám. Snad je to zázrak, že tu byl. A hladil po vlasech, v deštivých nečasech, na čelo lehce políbil...