Diamant

Ještě se nepoznal, přesto uvnitř září. Ve stínu žil dlouho sám, pokrytý černou sazí. A v jeho duši krajina dosud nevídaná. Nádherná a laskavá, závoj odevzdává. 

Ještě se nepoznal a přesto tuší matně, 

že i v jádru bolestí svítí maják čistě. 

Když zvolí cestu těžkou, nesnadnou,  

která mu srdce zlomí, puklinou 

světlo probleskne a vše se náhle mění. 

Všechno se rodí pod tlakem, 

v pevném objetí. 

Někdy ti nejvíc pomůže 

dočasné zajetí. 

Vnímá tu metamorfózu dojatě, 

má nový pohled na svět, 

všechno se dere na povrch, 

zpívá o čisté kráse. 

Neboj se odevzdat

v důvěrném tanci, 

tomu, co má se stát. 

Život a ty

jedno jste. 

Už víš.

Zázrak sám.