Determinace osobnosti

Jak moc jsme determinováni svým dětstvím? Svými znalostmi, tím, co jsme přečetli, co nám kdo řekl a my tomu uvěřili? Jak moc máme sklony dělat to, co by se mělo, co se od nás očekává, jak moc nás ovládá strach být jen sám sebou? 

Možná, že si to ani neuvědomujeme, že stokrát opakujeme myšlenky, které nejsou naše. Převzaté vzory chování určují nás život. 

A nám se nelíbí u druhých, tam je vždycky rozeznáme a máme tendenci posuzovat druhé, místo sebe.

Viník je on. Ona. Oni. Ukazujeme prstem a nevidíme si ani na špičku nosu. A pak najednou bum, prásk. Sedíme pod stromem a jako Buddhovi nám dochází spoustu souvislostí. 

Místo, abychom více zabrali, tak se litujeme, místo práce na sobě,  si raději stěžujeme. 

Místo lásky vytváříme pochybnosti. A jsme v pasti.

Myslíme na hlouposti. Místo opravdovosti.

Nebo máme chybně nastavený žebříček hodnot?

Podle čeho vlastně žijeme? Nahodile, máme vize, cíle? Čeho jsme součástí, co k nám samo přijde?

Řídit svůj život i odevzdat se neznámému, přijmout, co přijde, v klidu zažít změnu.

Determinace je součástí osobnosti, však pro ducha jsou malé všechny velikosti.

PS:

Žít pro to, co nás převyšuje, získat zpět svoji hodnotu, s úctou a láskou najít cestu, nebýt jen "tyčkou u plotu."