Co je správné

Někdy musíme udělat, ne co chceme, ale co je třeba. Někdy musíme složit zbraně a odevzdat se něčemu většímu, než jsme sami. Pro blaho celku upozadit naše malé já. 

A pak přijde odměna? 

Možná jenom praskne bublina naší vlastní důležitosti. Pochopíš, jak jednoduché to všechno může být. Nemusíš hrát, předstírat, prostě jen říkej pravdu.

A hned ti bude líp.

Možná se jenom začneš dívat jinak. V tvém pohledu září jas.

Uvidíš něco, co ti unikalo a všude najdeš spoustu krás.

Možná se prostě jenom zklidníš a podáš ruku příteli. Před chvílí ještě rozlobený a rudý, jako v souboji.

Možná ti bude náhle líto, že zůstal v dálce ztracený. Je to však jeho další cesta, kde nehraje se o ceny.

Nemůžeš držet, co máš pustit, trápení nelze přehlédnout. 

Jsou nová místa, nové cesty, po kterých bude jeho duše plout. 

Někdy se musíš vzdát i toho, co se ti tolik líbilo.

Jen tak nastolí  vládu duše a vezme, co tě trápilo.

Možná se jenom trochu bojíš, svůj osud lásce odevzdat.

Nadechni se, důvěřuj srdci, ať stane se, co má se stát.