Člověk nemůže žít jen vzpomínkami

A myšlenkami v podvečer. Jak říká máma, co ztratila dceru. To by člověk obrečel. Je třeba se znovu s duší spojit a usmívat se dál. Život je slunce, které tuší, že stojíš opodál. 

Kapky na prádelní šňůře? 

Počítáš? 

Prší a deštík políbí trávu. 

Otčenáš? 

Spící dívenka 

usmívá se na obláčku? 

Co zahřeje nejvíc 

na duši matku? 

Vím, ten déšť 

jsou možná slzy. 

Ne, už nic nemrzí. 

V nebi je ráj? 

Tak leť, 

stojím opodál...