Přesto si dávám znovu inzerát na seznamku. V prvním kole to nevyšlo, tak píšu jiný inzerát, s ještě hezčím citátem. Vlastním mottem. Je o tom, že žít zamilovaně, bolí. Lásku musí člověk brát s nadhledem. Kolik z nás to umí?
Vždycky se tolik těším na setkání. Ale dopadnou pokaždé stejně. Ženy většinou zadané, nevím proč to neřeknou hned. Málokterá se mi podívá do očí. Povídají většinou o svých problémech, připadám si jako psycholog. Nejsem přece kamarádka...
Připadám si divný, nemám žádné problémy, ani dluhy, mám vyřešenou minulost. Jsem vyrovnaný člověk a ke štěstí mi schází jen jedna jediná žena.
Možná toužím až moc. Sním o ní, přehrávám si ten den, kdy se potkáme. Je to žena pro druhou polovinu života, už jsem starší a chci si všechno více užívat. Prostě na pohodu. Není kam spěchat.
I to první rande bych si přál jiné. Úplně jiné, jako byly všechny ostatní. Mělo by mít jinou příchuť, vůni, mělo by být hravější, veselejší, uvolněnější. Vždyť od prvního setkání nelze nic očekávat. Jen příslib něčeho neopakovatelného, lehkého a nádherného. Vím, jsem moc velký romantik. Nebo jsem býval.
Žena pro zajímavější část života by měla být také jiná. Už zralejší a vědět, co od života ještě chce. A očekává od partnerství.
Co očekávám vlastně já? Nejsem jen šablonou minulého manželství a bývalých vztahů, jak moc chci vlastně něco skutečně jiného a co pro to budu muset udělat?
Měl jsem vždycky takové ty ženy velitelky. Vyhovovalo mi to, bylo to pohodlné. Zřejmě to bude vyžadovat i změnu u sebe. A možná to bude bolet. Budu si muset přiznat, že nejsem zase tak dokonalý, jak jsem se viděl, když jsem neustále tvrdil, co by ty ženy více chtěly?
Možná, že opravdu chtějí více. Chtějí lékaře, ne sanitáře, ředitele restauračního podniku, ne kuchaře.
Prestižnější povolání, zajímavější život, usměvavějšího společníka. Dlouho jsem si myslel, že láska stačí, že všechno překoná. Ale láska se vždycky někam vytratila, ani nevím, jak moc na tom nesu vinu já.
Vždycky jsem chtěl jen tu jedinou, napořád. Nevěry nebyly mým koníčkem. Ne, na to já nejsem, ani do hospody nechodím. Miluji být doma se svou ženou. Udělal bych pro ni všechno. Myslím, že dokážu milovat doopravdy.
Tak proč jsem tak zoufale sám?
