Příběh jedné z nás. Ženy, která dokázala ustát nepřízeň osudu. Má můj obdiv. Nechejme ji vyprávět svůj příběh…
Máma mi brzy umřela, byla jsem zvyklá, starat se sama o sebe. Být silná. Nebyla jsem hýčkané dítě. Táta vždycky doma vše tvrdě kritizoval, ale tento postoj já nesdílím. Život se má především užít. Nejsem ani zastánce přílišného úklidu. Doma si přeji hlavně klid a pohodu.
Vdávala jsem se mladá, zamilovaná a plná očekávání. Manžel byl krásný chlap, ale naše záliby se trošku rozcházely. On dokázal donekonečna pořádat výlety na kole, měl slabost pro alkoholové radovánky a já toužila po rodině. Moc jsem se těšila na příchod dětí.
Vypadalo to, že je to přání obou. Sotva se však děti narodily, manželův zájem o výlety i noční dobrodružství neutichal. V jeho životě se jakoby nic nezměnilo. Nedokázal se soustředit na rodinu a přebrat odpovědnost. Tu neměl ani sám za sebe. Všechno jsem řešila já.
V podstatě i jeho máma. Myslím, že můj muž nikdy pořádně nedospěl a ani nemusel. Bydlel stále u mámy a my nakonec s ním. Jeho problémů jsem mívala plnou hlavu. Kde jsem byla já a děti, na to už ani nemyslím. Asi jsem se bála být sama, přestože jsem se na něj nemohla nikdy moc spolehnout.
Domov nám nabídla tchýně. Hodná, ale znáte to. V spolubydlení nemáte úplné soukromí, je třeba se podřizovat a spolupracovat, i když se vám to moc nezamlouvá. Někdy hodně mlčet.
Vztah mezi mámou a synem také nebyl růžový. Máma byla rozvedená a můj muž asi pořádný domov vlastně nikdy nezažil. Táta byl fajn, ale doma ho to nebavilo, otcem se člověk nerodí. Jablko nepadlo daleko od stromu. Jeho syn si starosti také nedělal, ty měli ostatní za něj.
Útěk sám od sebe byl dlouhodobý a jednoho dne utekl i ode mne. Prý jsem žena jeho života, ale on si nemůže pomoci, zamiloval se.
Jeho dívka snů bydlela blízko nás a děti to moc nebraly. Vypadalo to, že na nás už úplně zapomněl. Mezitím jsme se rozvedli. Netrvalo dlouho a zamilovanost skončila. U té dámy. Můj bývalý byl doma zpět.
Takže já, děti a vrácený táta, v jedněch prostorách. Vše jako ve starých kolejích, mizelo mi kafe, jídlo, chtěl alespoň skříň pro své věci. Choval se stále jako nedospělé dítě. Tohle mi vždycky vadilo, ale teď už jsem to nehodlala tolerovat. Na druhou stranu, „domov“ nám zatím zůstal.
Už jsem se tam ale delší dobu necítila dobře, i když svým dětem, které bezmezně miluji, jsem pořídila pokojíčky, po kterých tolik toužily. Když jsem dokončovala poslední úpravy v synově pokoji, oznámila mi bývalá tchýně nemilou zprávu. Ona už na dům nestačí a je nucena ho prodat. Mám prý 2 měsíce na odstěhování.
Tak tohle jsem nečekala. Jako blesk z nebe, v tu chvíli jsem nevěděla, co mám dělat. Copak já, ale děti, jak ty to přijmou? To víte, že brečely, sesypal se nám celý svět, jak domeček z karet.
Co dál? Jediné, co jsem si přála, bylo dát dětem nový domov. A začít znova.
Proč vám to povídám? Protože se stala neuvěřitelná věc.
V den, kdy mi tchýně oznámila zprávu, díky níž jsem se úplně složila, ještě ten den jsem sehnala nové bydlení. Věděla jsem, jak velký byt potřebuji a kolik jsem maximálně ochotná dát za nájem. Ani jsem moc neřešila, jak bude vypadat, to že máme lodžii, vnímám jako bonus.
A věřte, nevěřte, už bydlíme. Je to jako vysvobození.
Konečně sami! Jen penízky dát dohromady, když jsem na to sama, to je náročné. Počítám každou korunu a na dovolenou se letos nejelo. Vždycky jsem jezdívala s dětmi.
Tentokrát to byla ale jiná jízda! Osudová. Během chvíle se koleje rozpojily, přehodila se výhybka.
Ještě teď se klepu, ale zvládla jsem to.
Jakkoli se vám zdá život těžký, nevzdávejte to. Je to příležitost ke změně a bude záviset jen na vás, jaké pozitivní myšlenky v tu chvíli vysíláte. Jak bude vaše touha po lepším životě silná.
Vrací se vše. Karty rozdáváme sami, tak volme ty nejlepší!
Ještě nevím, jak nakonec celá situace dopadne, ale jdu dál.
S každou životní ztrátou jakoby vyrostla má duše. Děkuji za to, že naděje umírá poslední a nám začíná nová kapitola. Těším se na pokračování.
Dětem se byt velmi líbí a moc si to spolu užíváme. Díváme se na les a ta vůně je kouzelná, jako za starých časů...
Každý konec má nový začátek.
Tak jsem se znovu nadechla a doufám, že vám přináším zajímavou inspiraci.
Já jsem tu svou už našla.
