Čas chmýří pampelišek

Vzduchem létá bílé chmýří a vy jste náhle  v jeho náručí.  Máte jej ve vlasech i na rameni.   A také na zahrádce, lavičce, v jezírku.  Na malou chviličku koukáte nadšeně na tu romantickou nadílku. 

Jako ve zpomaleném filmu. 

 A jak tak krásně létají ty malinké padáčky vzduchem, rozněžní to vaši duši. 

Jako ve vzpomínce. 

Probudí nostalgii.

 A vy máte najednou chuť jen tak snít. 

O věcech, které se nikdy nestaly. 

O věcech, které se staly, ale chtěli jste to jinak. 

O věcech, které byly krásné, ale už se nikdy nevrátí. 

Čas je zrovna tak prchavý, jako jemné chmýří pampelišek. 

Ale z každého chmýří, může být spousta nových žlutých sluníček.  

A z každé daší minuty života, spousta zářivých vzpomínek. 

Až přijde čas. 

Pššššš. 

Slyšíte? 

Tiká v nás...