Krásné Evi

Děkuji, Ivi.

Nejtěžší je zbavit se vlastního stínu. Ale když si necháme svítit sluneční paprsky přímo na hlavu, kde bydlí naše duše, stín zmizí a najednou všechno má smysl. Když se potom s pokročilým sluníčkem stín zase objeví, přijměme ho s láskou, vždyť další den opět ustoupí.

Včera jsem v rádiu slyšela hezkou myšlenku. Když budeš brát život jako školu, můžeš stále zvyšovat strop, když ho bereš jako trest, tak se utrápíš.

Kdysi jsem napsala: Objal jsem svůj stín a on se rozpustil...

Sluníčko nad hlavou, stíny za sebou. Jarmilko, hlavně se nebát být taky jenom člověk. A ještě jednu krásnou myšlenku z posledních dní - Je jedno, kdo jsi, co víš, co máš. Moudrost je jen jedna. Záleží, co s tím vším uděláš.

Síla myšlenek vlastního rozhodnutí

Krásně řečeno, Honzo.

Důvěra a pustit se... jak je to těžké!!!

Přesně!