Babička

Sedávala na zápraží a čekala, až přijedu. Byla jsem její nejmilejší vnouče. A to byl nejlepší pocit na světě. 

Vždyť se na ni podívej, je to celá babička, komentoval moji přítomnost děda a moc hezky se u toho netvářil.

Zato babička se úplně rozzářila. Všude měla moje fotky a pro dítě to byl krásný pocit, že ho někdo tak zbožňuje. 

Ráda jsem ji rozesmívala, vyprávěla vtipy a ona mi vždycky říkávala - už toho nech, všechno mne bolí, vždyť já se s dědou ani nezasměju. A to byly momenty, na které se nezapomíná. 

Babička byla dáma. Vždycky krásně upravená, na stůl prostřela sváteční ubrus a nádobí se jen lesklo. 

Kuchyní se linula kouzelná vůně palačinek a jablek s ořechy, jak pekla tažený štrůdl. Byla mistrem jemnosti. Vidíš, jak jsou průhledné, ukazovala mi proti světlu tenoučké palačinky s malinkatými dírkami, které se jen tak někomu nepodaří. Vím, že palačinky byly tak rychle pryč, že ani sama nestačil ochutnat. 

Krásně je pocukrovala, dala mi příbor a já se cítila jako malá královna. Díky, babi. Vidím tvé vyčesané vlasy, sepjaté sponkou, oči modré, jako studánky. Jak byly laskavé! 

Bylo v nich vidět, že naše setkání je velice vzácné a dávaly mu příchuť něhy, jaké může mít jen setkání babičky s vnoučaty. 

Teď, když to píši, to úplně vidím. Celou tu svou malou postavičku, nožky zasunuté pod bílou židlí a jak se usmívám.  

Babička byla původně Němka a sestru měla ve Vídni. Vždycky mi ukazovala krásné fotky z jejího bytu. Ona naproti tomu bydlela ve skromném domku, ale s několika zahradami.

To bylo království! Tam venku. Hlavně dědovo. Slepice, králíčci, spousta stromů, keřů, které dědeček sázel sám. Pěstoval všechnu zeleninu, aby byl soběstačný. To naprosto lahodilo jeho povaze a duši. Také vyráběl výborné rybízívé víno. Jednou udil králíky a šrůtky měl exkluzivně vyvěšené v komoře, určitě spočítané. Neboť jeho účetní knihy byly jeho doménou. A my se sestrou, jsme šly po tmě večer na lup, ochutnat z té dobroty. Dodnes nevím, jestli na to děda tenkrát přišel, ale my měly o noční dobrodružství postaráno. 

Na zahradě bylo hodně ovocných stromů a tak hruštičky, ryngle, třešně, jablka, přišly vždy k chuti. Babička jablíčka vyleštila a teprve pak dala na kulatý, skleněný tác. Dodnes mám ten obraz v paměti. 

Babička měla ráda krásu, ale děda jí spíše odrazoval, že to přehání. Ale nemyslel to zle. 

Dokonce, když už babi nebyla, začal zdobit domov a všude po stěnách najednou visely obrázky. Hned jsem věděla, že mu ta babiččina krása chybí. 

Babička byla půvabná, i když trhala švestky na zahradě a byla tak urputná v práci, že je trhala tři dny v kuse, dokud vše nebylo hotovo. Tak ráda vařila povidlí i džem z hrušek a jahod. Nejlepší na světě!

Stále ji vidím, jak ty její modré oči ladily se šaty, nebem a voňavým ovocem. A ona, v koruně stromů byla s těmi rozevlátými vlasy, jako švestkově modrá víla z pohádek.