Pan hospodyňka

Vytřít, uklidit, zamést, vyžehlit, vyprat. Takřka normální úkony běžného dne. Je ovšem až komické, že mezi lidmi panuje podivné přesvědčení, že jakmile tyto činnosti dělá muž, tak s ním není něco v pořádku. Kde se stala chyba.

Vždy jsem žil v přesvědčení, že čistota domova je základ. Základ, bez kterého se nedá fungovat.        Lidé přeci nejsou zvířata, která nemusejí tak dbát na estetiku. Pravidlo, že pořádek je pro blbce, neb inteligent ovládá chaos, mi nikdy nepřirostlo k srdci.

Určitě nejsem sám, když mám zaryto to, že pokud kolem sebe nemám pořádek a čisto, tak nemohu fungovat. Člověk se špatně soustředí na práci, pokud má kolem sebe vrstvu prachu a špína se mu pomyslně lepí na paty. Tak to prostě je a bude. Pravidelný úklid k životu neodmyslitelně patří.

Tím horší je mé zjištění, že stále mezi mnohými muži tkví názor, že pokud dbáte o svou domácnost,     tak očividně nejste normální. Co to proboha je? Mám se snad stydět za to, že se o sebe umím postarat? Celé to ztrácí logiku.

Existuje snad nějaká podivná forma emancipace, která zakazuje mužům běžně uklízet? Jistě, my jsme přeci lovci, roznašeči rodu, leč podívejme se na dobu přátelé. Není ani kamenná, ani puritánská.Každý ať si dělá, co chce, a co mu vyhovuje. To by ovšem musel mít pochopení zástup „neználků.“ Ano, přesně těch, kteří doma sotva vymění žárovku a přidělají poličku a už tohle je pro ně výkon hodný letu na Měsíc.

Ukažte mi ženu, která není ráda, když přijde domů a má kolem sebe uklizeno a může si dát po práci relax. Žádnou takovou neznám. Pořádek půl zdraví. Už naše babičky to věděli. Můžete být svobodný, nebo ženatý, ale platit to bude pořád.

A co závěrem? Dělejte si každý, co chcete, je to vaše věc. Za mě však mohu prohlásit, že si dále budu bez obtíží vykonávat „ženské“ práce a nikdy mi to vadit nebude. Nejsem totiž zvráceně nenormální,ale naprosto free.