Dusivá atmosféra politické korektnosti nutí vědce v aktivním procesu nečinit kvůli grantům a financím problémy ekoteroristům a jejich sponzorům. Až emeritní profesoři poskytují relevantní informace, nepříliš mediálně atraktivní.
Mnoho snílků, různých úleťáků a pod tlakem komerčně zainteresovaných subjektů a jejich věrných novinářů, potažmo nemála činných vědců, i část lidí s méně informacemi nebo pomaleji přemýšlejících podlehla pesimistické klimatické vizi rádoby globálního oteplování, způsobeného prý nejvyspělejšími živočichy - lidmi. Tento strašák moderní doby je při docházejících komoditách světa obchodu (mimo IT) vděčným tématem a finančním trumfem. Při zjednodušení faktů, kdy zatím dochází ke zvýšení průměrné teploty o nějaké drobné desetiny stupně, a opominutí dnes dobře známých výzkumů, jež jsou bohužel pouze pár stovek let objektivně měřitelné, je poměrně jasné, že na konci doby ledové (stadiál) - nebo těsně po ní, v níž se pravděpodobně dnes jako mikroskopičtí pozorovatelé astronomického vývoje nacházíme, můžeme těžko posuzovat, zda vliv lidí na tzv. globální oteplování je podstatný. Vezmeme-li však zdravý rozum do hrsti, je určitě zřejmé, že je to globální nesmysl! Proč? Seriózní vědci publikují poznatky například o archiváliích z arktických či antarktických ledovců, z nichž by mohlo být i nejzarytějším zastáncům tzv. globálního oteplování jasné, že jsou trochu mimo mísu. Doby zvané ledové, pak příznivější období a oteplování (interstadiál) se poměrně pravidelně střídaly a větší vliv na výkyvy měly vždy nějaké anomálie způsobené zpravidla vytrysknutím číhajících magmatických vrstev (viz vyhynutí většiny dinosaurů) z pod zemského povrchu skrz pozemské i podmořské sopky, nebo snad i působením dopadu meteoritů, respektive asteroidů. A nepochybně největší vliv na skleníkový efekt mají stabilně a zcela logicky vodní páry z oceánů, moří i sladkovodních zdrojů (60%).
Ovšem emise antropogenních skleníkových plynů a ubývání ozónového obalu naší Země, pohlcujícího UV záření z centrální planety, jsou samozřejmě tématy, která stojí za pozornost, i když třeba na skleníkový efekt máme menší vliv, než je nám předkládáno. Ale díky i poměrně krátkodobým poznatkům a následným mezinárodním smlouvám (Kjótský a Montrealský protokol) z druhé poloviny 20. století byly logicky zakázány výrobky s pohonem freony a halogeny (ledničky, spreje ap.) a ve vyspělejších státech světa (mimo USA a Číny) nastávají výrazné technologické změny ve způsobech obstarávání různých druhů energií.
Takže mě osobně nijak neirituje obchodní a mediální hra o tzv. globálním oteplování, ale průšvihem hrozí například zatím dřímající neklidná oblast Yellowstonského národního parku, nacházející se většinově v americkém státě Wyoming, kde vědci už delší dobu na geotermálních jevech a severoamerické tektonické desce indikují nestabilitu magmatu, možná hrozící celosvětovou katastrofou. Podobnou např. událostem následujícím po obrovském výbuchu sopky Krakatoa, nacházející se kdysi v Indonésii na proměnlivém ostrůvku v průlivu mezi Jávou a Sumatrou. Její "dcera," vytvořená později, zlobila znovu vlastně nedávno. Ten velký výbuch se odehrál asi někdy v 1. polovině 7. století, nemyslím tedy obecně už dobře známou mnohem menší erupci z r. 1883. Z letorostů památných stromů či nálezů v ledovcích obou pólů je jisté, že nepopsatelný sopečný mrak, pokrývající po mnoho let atmosféru zeměkoule, bránící přístupu světla a ochlazující svět, ovlivnil neblahým způsobem růst většiny rostlin a stromů, fotosyntézu, život zvířat a v neposlední řadě způsobil hladomor pro lidi, výrazně redukující jejich počet. Nepočítaje nepředstavitelnou tsunami, která nejspíš také učinila své. Dnes by to bylo díky velkému pokroku a poznání o něco jednodušší, ale následky pro mnohem větší populaci rovněž zdrcující. To jsou podle mě vskutku reálné přírodní hrozby, včetně kácení "plic světa" v amazonských pralesích, ale v porovnání s tím nepřeceňujme zbytečně lidské činnosti mající vliv maximálně v řádu malých jednotek procent.
Na lehkém oteplování, přičemž nevíme bude-li vůbec, zřejmě nic nezměníme, neb jako lidé na něj máme vliv naprosto minimální. Takže na otázku, co s ním, si odpovídám - klídek. Obzvlášť když v naučných pořadech ČT předloni vidím např. reportáže a rozhovory s výzkumníky z Masarykovy univerzity v Brně, kteří dlouhodobě provozují stanici v Antarktidě a dozvídám se, že ledový příkrov se tam za posledních 7-8 let rozrostl asi o 20%. Bulvární televizní šoty s odpadajícími kusy ledů (samozřejmě natáčené na jaře), dle režie finančně zainteresovaných v tomto obrovském energetickém byznysu, údajně dosvědčujícími globální oteplování, beru s humorem.
