Nejsem si jistý, zda bych měl v rámci osvěty sdělovat své osobní zkušenosti a názory i skrytým či zavilým obdivovatelům nepřátelské země a domácí páté koloně, šířící přehršli dezinformací o napadené Ukrajině. Nicméně zkusím to.
Kdysi jsem byl na vojně určen do skupiny Krkonoše a k mé hrůze, zejména jako mladistvému pamětníkovi intervence v roce 1968, jsem se před Vánocemi 1981 měl zúčastnit invaze vojsk Varšavské smlouvy do Polska (kvůli hnutí Solidarita). Bylo mi díky nedokončené vysoké škole už 24 let a nesl jsem to logicky daleko hůř než soukmenovci ve věku 19-20 let, kteří řešili jiné věci a ten průšvih si příliš neuvědomovali. Naštěstí tamní komunistický generál Jaruzelski vyhlásil v Polsku výjimečný stav a RuSSáci (Sovětský svaz) si to 21.12.1981 nakonec rozmysleli. Ještě dlouho po vojně se mi často honilo hlavou co by se mohlo stát kdybych se nedobrovolně stal okupantem.
Dost se u nás omylem řeší, že účastníky byla vojska ze západu Sovětského svazu, tudíž Ukrajinci. Každopádně, pokud v tom "Ukrajinském frontu," který nás v roce 1968 napadl, byli také nějací Ukrajinci, nijak to s podstatou věci nesouvisí. Byl to rozkaz totalitního bolševického vedení z Kremlu pro vojáky základní služby a jejich velitele - zahrnující i většinu lokajských států východního bloku. Jen doplňuji, že armády SSSR a Ruska už od 2. světové války byly nazývány podle místa dislokace a s národností povolaných vojínů to nemělo pranic společného. Ostatně mohu sám potvrdit, že při naší okupaci jsem viděl lidi evropského vzezření jen u lampasáků.
Ovšem ještě ani dnes mě neopustily myšlenky co by se dělo kdyby se Poláci bránili (tam by to nejspíš neproběhlo tak hladce jako v Československu) a já musel použít svůj raketomet. Dostřel 21,4 km, po jedné salvě totálně rozoraná plocha 16 ha (400x400 m). To jsem osobně zažil na vojenské střelnici v Jincích (v Brdech), i když jen s redukovanou municí. Naprosto děsivá představa bylo zabíjení zcela nevinných lidí v přátelské zemi, kde chtěli jen demokracii. Svědomí se ocitalo v nepopsatelné krizi. K tomu odmítání či porušení socialistické vojenské přísahy se zde nekompromisně trestalo pálkou 2-5 let v Sabinově na východě Slovenska. Nyní je logické, že Ukrajinci mají motivaci a bojují za záchranu své země a lidí (částečně i Evropy). Ale co ti vojáci z RuSSka, působící v cizí zemi po nesmyslně vyvolaném ataku Putlera, tj. postavy ze stejné líhně jako Brežněv či Stalin? Skoro bych je také litoval, jenže z té původní profesionální armády mohl kdokoliv dobrovolně vypadnout už když se shromažďovali u ukrajinských hranic. Kdo šel zabírat a ničit cizí zemi, nechť nese následky. Nuceně mobilizovaní mají smůlu na vůdce bez jakýchkoliv skrupulí.
