Sbohem profesore Drahoši

Stále ještě doznívají zklamané i oslavné ohlasy prezidentských voleb. Ta mnohdy bizarní kampaň mě nechávala klidným, neb se její průběh dal předvídat. K dozvukům jsem se i kvůli falešným Drahošovým tónům rozhodl napsat svůj názor.

Jiří Drahoš se projevil jako politicky velmi naivní člověk, jenž vůbec nepochopil co se tady při nedávných prezidentských volbách odehrálo. Bylo to vidět už při prvních jeho povolebních reakcích, kdy říkal, že po té velké síle, která ho podpořila, nehodlá z veřejného života odejít a tu energii zužitkovat. Omyl, téměř žádná jemu prospěšná energie neexistuje. Přecenil asi skutečnost, že se vše odehrálo v rámci politického, mediálního a možná i zahraničního zájmu odstranit Miloše Zemana. Vždyť v antizemanovské atmosféře by proti současnému prezidentovi získal přes 30% rovnou a bez kampaně i voříšek Punťa. Za rok či za dva po chybně vybraném profesorovi Drahošovi neštěkne ani pes!

Bojovná fronta k odstranění prezidenta Zemana z Hradu vsadila na špatného koně, bezbarvého a omyvatelného kandidáta, ale zdravý selský rozum voličů z celé ČR (jakéhokoliv vzdělání) nedopustil nastrčení zřejmě lehce ovladatelné figurky na šachovnici české politické scény, která lobbistům nebude dělat potíže. Je zřejmé, že spoluobčanům je z větší části bližší prezident, který sice občas trochu ztrácí něčí sympatie lehce obhroublým nazýváním věcí pravými jmény, ale také vytrvale a neochvějně hájí politické a ekonomické zájmy ČR. Podle některých komentátorů je prý jeho chování někdy nedůstojné. Uvedu jeden příklad za všechny. Je určitě lepší, když v Německu Miloš Zeman řekne Angele Merkel, že když si pozve domů hosty, nemá je posílat k ubytování a stravování k sousedům, než když tam Jiří Drahoš bude stát v pozoru, čekat kam se situace vyvine, ale bude při tom vypadat uvážlivě, slušně a důstojně. Slovy G. K. Chestertona: „Nic totiž neuráží lidový instinkt více než důstojný muž a nedůstojná žena”.

Naštěstí většina lidí nepodlehla iluzím marketingové kampaně a viděla, že neúspěšný protikandidát prezidenta nemá s každodenní politickou praxí příliš zkušeností. Jeho opakované ujišťování, že jako šéf Akademie věd dlouhodobě jednal s politiky, je sice určitě pravdivé i upřímné, ale shánění financí na výzkum a vědu se diametrálně odlišuje od běžné politické činnosti, která by měla určovat směr domácí i zahraniční politiky.  

Strategické obviňování prezidenta Zemana ze směřování ČR na východ také nepomohlo, protože pro reálně uvažující lidi bylo od počátku scestné. Ti všichni viděli, že podobně pragmatické koketování s obrovskými ekonomickými trhy, zejména v Číně, ale i v Rusku, nebylo stejným způsobem pranýřováno v případě Macrona, Trumpa, Mayové či Merkelové.

Není mi absolutně jasné, odkud by případné voliče nějaká nová Drahošova strana vlastně chtěla přetáhnout, protože on sám v podstatě politickému řemeslu vůbec nerozumí a navíc politické spektrum je v parlamentu už více než nabité. Tudy cesta nevede. Kdyby se chtěl vnutit do nějaké existující strany, tak by asi také neuspěl, protože lídři jsou velmi ostražití a kukačku do svého hnízda nepustí. Jediná slabá naděje je pokus v senátních volbách. Jenže i to má svá úskalí. Jeho severomoravský a slezský rodný región volil Miloše Zemana a Praha a okolí jen proti Zemanovi, asi nikoliv přímo Drahoše. Nejspíš by volili jakéhokoliv protikandidáta (s nadsázkou i toho Punťu).

Co z toho vyplývá? Sbohem pane Drahoši.