Komunální volby totiž svým nejsložitějším systémem ze všech druhů voleb vytvářejí dojem, že dáváte hlas jen těm kandidátům, které jste označili nebo rádi preferovali oproti dalším ve stejném volebním uskupení. To je obecný omyl.
Na problematické aspekty obecních voleb sice docent politologie Tomáš Lebeda z FF UP v Olomouci upozorňoval v průběhu několika let už víckrát, naposledy tento týden v ČT24 - dle mého názoru v jediném zdroji zpravidla relevantních informací na televizním trhu, ale nemalá část spoluobčanů sleduje jen soukromé bulvární televize, kde se podstatné věci dají těžko očekávat, proto se svými slovy pokusím některé principy i úskalí nadcházejících voleb zopakovat touto cestou. Navíc v návodech na hlasování se dozvíme jen o třech možnostech hlasování, nikoliv však o zrádnosti volebního systému při získávání mandátů.
Volič má v komunálních volbách tolik hlasů, kolik je v daném místě volených zastupitelů, povděčný pocit možnosti rozložení hlasů pro konkrétní osobnosti bez nutnosti volit pouze jednu stranu jako ve volbách evropských, krajských či sněmovních a tři možnosti jak s hlasy naložit. Buď zaškrtnout celou stranu, nebo označit vybrané kandidáty napříč spektrem popř. obě možnosti zkombinovat až do určeného počtu kandidátů. Pokud však zaškrtnete jen stranu a pokusíte se v její kandidátce označit někoho níže, pak vězte, že tyto hlasy se nepočítají.
Značná část voličů se však u druhé a třetí možnosti bohužel domnívá, že svoje hlasy dává jen a pouze jimi vybraným sympaťákům, tedy že namísto stran volí konkrétní lidi. V tom právě spočívá avizovaný omyl a zrádnost získávání mandátů v těchto volbách, jelikož všechno je jinak.U zaškrtnutí jedné strany je to jednoduché, všechny hlasy získávají její kandidáti. Ale u těch rozložených preferencí je nutné si uvědomit, že primárně dáváme hlas té straně, ve které jsme někoho označili, v pořadí odshora dolů jak si sestavila sama strana svou kandidátku, tedy nikoliv jen přímo zakřížkovaným osobám. Těm náš hlas sice může později pomoci (pokud získají o 10% víc než je průměr hlasů na jednoho kandidáta oné strany, posunou se na první místo), ale nemusí - u velkých kandidátek je to málo pravděpodobné. Tato obecná neznalost může skončit paradoxním výsledkem. Voliči se v dobré víře mohou snažit vyšachovat křížkováním níže někoho nepřijatelného z vyšších míst kandidátky, ale tím mu nevědomky přidávají hlasy a ačkoliv jich získá celkově mnohem míň než někdo z nevolitelných míst, tak díky získaným hlasům pro stranu se jeho pozice posílí. Shrnuji - domnělou preferencí jakéhokoliv kandidáta dává volič hlas zejména jeho straně a současně svým kandidátům preferenční hlas, který se však zhodnotí jen při těch 10% navíc proti průměru.
Volební mechanismus se tedy tváří jinak než ve skutečnosti funguje, navádí voliče k nějaké strategii, která při určování mandátů nakonec dopadne mimo očekávání a je to proces tak netransparentní, že dokonce můžeme uvažovat zda jím lze dospět k legitimním výsledkům. Přitom ani celostátně nevypovídají téměř nic o skutečné podpoře jednotlivých stran. Nicméně jiný systém zatím nemáme, tak si s tím musíme poradit. Ale já nechci dávat nějaké duchaplné návody k vyzrání nad předmětným volebním zákonem, jen jsem upozornil na jeho "mouchy". Dám si však velký pozor na výběr křížků, aby přes jakékoliv sympatie k případným známým kandidátům nepřipadly moje hlasy třem radikálním a nestandardním stranám a hnutím, známým ze sněmovny.
