Historická paralela

Jsme homo sapiens, už nejmíň 200.000 let. Čas, který je nám na světě dán, není nekonečný. Ale snad se vše brzo v dobré obrátí.

Když v roce 1948 komunisté díky nevzdělaným či neschopným závistivcům získali moc (s velkým vlivem proradného Stalina i jeho původně skrytou podporou), nikdo nevěřil, že je to na dlouho. Dezorientovanému davu z továren a zaměstnancům menších provozoven v majetku šikovných lidí naslibovali ráj na zemi i možnost ukradnout všem to co vybudovali. Ti rozumní, včetně stále ještě demokratické vlády a prezidenta, tehdy podcenili jejich organizační schopnosti (dnes PR), signifikantní zavilost a externě převzatou schopnost zmanipulovat masy k až bezhlavému nadšení ve vítězství nad schopnými lidmi v tehdejší ČSR.

Já jsem bohužel zažil prvních 32 let života v nesvobodě v zadrátovaném „koncentračním táboře“ zvaném Československo, ve kterém nejen až po roce 1968 byla moc bolševiků udržována obzvlášť pod hrozbou krutých represí pro lidi, kteří by se pokusili vykročit z řady nevolníků. Poznal jsem to brzo po nástupu do zaměstnání, když jsem v roce 1980 jako brzký znalec Zákoníku práce odmítl jít na tzv. „subotnik,“ vyhlášený generálním ředitelem jednoho z největších koncernů tehdejší doby (bezpochyby protizákonný). Ač pracovní soboty (kdo to dnes pamatuje?), měly být pouze ty, které byly určeny a definovány ve Sbírce zákonů, nebyla mi má právní argumentace nic platná a černý puntík v osobním hodnocení mi zůstal až do roku 1989. Což mělo negativní vliv nejen na pracovní postup, kdy se za bolševiků příliš neposuzovaly schopnosti a vědomosti (jen „rudá knížka“), ale v neposlední řadě i na získání tzv. výjezdní doložky a devizového příslibu k výjezdu do nesocialistického zahraničí. Naštěstí dnes už vědí co to je asi jen ti nepohodlní pamětníci té odporné doby.

V současnosti pro mě nelze jinak, než vnímat ono srovnání s rudou érou jako nechutnou reminiscenci, vyznačující se i v tomto volebním období nepochybně poměrně obdobnými pokryteckými návnadami s vesměs nesplnitelnými a nesmyslnými přísliby rádoby pro všechny, ale následky si jako příznivci i odpůrci populistických a extrémistických hnutí poneseme opět skoro všichni!