Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
JM

Neumím si ani představit, když přijedou k nehodě, kde už nemůžou pomoci, určitě chtějí strašně moc, ale někdy to prostě nejde, myslím si, že s každým ztraceným životem, v nich něco taky umře. Naopak, když někomu život zachrání, musí to být úžasný pocit a právě, proto asi dělají svou práci tak dobře. Nechci Vás nějak zklamat, ale u těchto profesí dojde strašně rychle k syndromu vyhoření. To ani jinak nejde, je to přirozená reakce organismu, bez podobné schopnosti velice rychle skončíte v blázinci

0 0
možnosti

J88i51ř69í 62Č18e97r48n62ý

23. 7. 2013 13:07

Vždy to nějaký šrám na duši i na srdci zanechá.

1 0
možnosti
  • Počet článků 132
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 808x
Moje cesta se rozjela v listopadu 1989. Životem jsem šlapal se vší silou, přesto jsem sem tam uklouzl. Na něco jsem hrdý, jiné mi přináší stud. Nedá se to změnit, už se to prostě stalo. Občas jsem se ztratil, občas byl naivní, ale stále jsem zůstal sám sebou...:))))