Pět let trvající uvolněná politika centrální banky USA (Fed) pomalu ale jistě končí. Ekonomika Spojených států je na cestě k uzdravení a kapesné, které ji Fed každý měsíc poskytuje, je čím dál tím méně potřeba. Budoucnost banky je tedy jasná: na každé další schůzi sníží objem peněz uvolňovaných každý měsíc na podporu ekonomického vývoje. Pravděpodobně o deset miliard dolarů. Směr měnové politiky je dán a vypadá to, že se ho centrální banka, v čele s novopečenou guvernérkou Janet Yellen, bude držet za každou cenu. Opravdu je však situace natolik příznivá?
Na rozhodnutí o postupné redukci kvantitativního uvolňování centrální banky USA čekala veřejnost, laická i odborná, dlouhou dobu. Fed pro nás nejprve připravil několik překvapení v podobě naprosto opačného výsledku schůze, než předpovídali analytici, aby v prosinci 2013 (znovu nečekaně) nakonec uvolňovanou částku konečně snížil. Růst americké ekonomiky se tak potvrdil a investorům byl vyslán signál, že teď už bude jenom lépe. Opravdu bude?
Prosincový optimismus však dostal hned na začátku roku 2014 tvrdou lekci. Americká ekonomika přidala pouze 74 tisíc pracovních míst, proti stoosmdesátitisícovému očekávání a trhy dostaly první varování. Trh práce se stal přísně sledovaným a odborníci netrpělivě čekali na obdobná data z února. Lednové zklamání ještě vedení Fedu přiřklo špatnému prosincovému počasí. V únoru však vyšlo najevo, že trh práce se dostatečně nerozrostl ani během prvního měsíce nového roku. 113 tisíc nových pracovních míst je proti očekávání 185 000 stále málo a do povědomí se začaly drát obavy, zda je uzdravování ekonomiky USA opravdu dostatečné.
„Jedna nebo dvoje špatná makroekonomická data nemohou měnovou politiku centrální banky ovlivnit,“ nechal se slyšet chicagský šéf Fedu Evans. Za tempem redukce kvantitativního uvolňování si stojí i hlava centrální banky Janet Yellen a vedení banky dokonce prohlásilo, že jeho změna by spíše uškodila. K špatným datům z trhu práce se však přidaly i únorové klesající maloobchodní tržby a pokles New Yorského indexu výroby. Včera zveřejnily Spojené státy špatná čísla indexu nové výstavby a stavebních povolení. Vzhledem k tomu, že trh s nemovitostmi je jedním z hlavních motorů americké ekonomiky, obavy o její růst dostaly novou podporu a i přes optimismus, který srší z Fedu všemi směry se pomalu rozšiřují napříč trhy. Na momentální ekonomická data reaguje patřičně také americký dolar, který na devizovém trhu oslabuje a evropská měna se proti němu vrací na silné hodnoty nad 1,3700 usd / eur. A to nám analytici již téměř rok slibují, že euro bude klesat pod 1,30 a níž.
Postupná redukce kvantitativního uvolňování a snižování nadměrného tisku peněz samozřejmě americký dolar posílí a předpověď jeho růstu k euru je stále aktuální. Poslední čísla ekonomiky USA však mohou být problém. Minimálně kazí náladu.
Nutno říct, že tíha situace v zámoří dopadá na celý svět. Politika centrální banky USA ovlivňuje rozvojové trhy, na které navíc padá stín konfliktu v Sýrii nebo rostoucí hrozba politické krize na Ukrajině, kterou už se nebojí někteří žurnalisté označovat za válku. V neposlední řadě je třeba zmínit, že silný kurz eura k dolaru není výhodný ani pro eurozónu. Síla její ekonomiky zásadně nesouhlasí se sílou měny, což je podle ekonoma Johna J. Hardyho problém především pro „periferní oblasti měnové unie.“ Tyto země, z pravidla nejproblémovější, mají pak velmi ztíženou účast na exportní soutěži. Fed by si tak měl uvědomit, zda je opravdu čas neohlížet se doprava doleva a slepě kráčet vstříc konci kvantitativního uvolňování v prosinci 2014.
