O víkendu proběhly v naší zemi předčasné volby. Očekávalo se vítězství levice, ale také značný vzestup nových protestních hnutí, které čerpají hlasy z naší nespokojené společnosti. Naopak jisté bylo, že strany bývalé vládní koalice pohoří. Levicová strana sice nakonec volby vyhrála, ale s odřenýma ušima a alespoň část bývalé koalice se do politických hrobů neodebrala. Nová hnutí však zabodovala a to možná ještě více, než se očekávalo. Analýza volebního výsledku však pro mě není. Mě zaujalo spíše dění po nich a konkrétně jedna událost, která otřásla celou politickou scénou. Lhát se zkrátka nemá, to vědí i malé děti.
Možná je to už skoro klišé, připojit se k dlouhé řadě pisálků (od autorů seriózních novinových článků, až po bezduché výlevy na sociálních sítích) a vyjádřit se k volbám. I tak, ale cítím povinnost přidat svou trošku do mlýna a pozastavit se nad tím, co nám tady vlastně vzniklo.
No na první pohled to vypadá, že nic. Sociální demokraté rozhodně nevyšli z voleb se sílou, se kterou (alespoň na začátku své kampaně) počítali a většinu nakonec nesloží ani s těmi komunisty. To se může zdát, jako jistá úleva, jelikož před volbami to vypadalo, že se s touto variantou budeme muset smířit. (Nutno podotknout, že ztrátu, kterou ČSSD bez pochyby utrpěla, si mohla paradoxně navodit tím, že chtěla vládu levice. Již předvolební směřování k menšinové vládě s podporou komunistů totiž sociálním demokratům pravděpodobně část hlasů ubralo). Na druhou stranu se do sněmovny dostala nová uskupení, která mohou jen překvapit. Jde o to jakým způsobem. Hnutí Ano stále prohlašuje, že míří do opozičních lavic (a neušpiní si ruce řízením státu), což však dle mého názoru laika není práce pro téměř devatenáct procent hlasů a druhé místo ve volbách. Úsvit přímé demokracie zase dokola opakuje, že půjde jakoukoliv cestou k přímé demokracii. Když máte dobrý název, netřeba politický program.
Kdo a jak složí vládu tak bezprostředně po volbách nikomu jasné není a situace se dál komplikuje. Místo předseda ČSSD došel k tomu, že jeho post pro něj není dostačující a den po volbách se pokusil předsedu svrhnout. To se ale nepodařilo a vítězná strana, která má suverénně vést povolební vyjednávání se ocitla v rozkladu. To však stále není všechno. Okolnosti, které se okolo toho vyrojily, totiž zvedly ze židle konečně i mě – člověka, který sice o politice rád debatuje, ale doopravdy se ho vlastně nedotýká a rozhodně se nad ní nerozčiluje. V úterý večer jsem si po půl sedmé zapnul interview na České televizi, a koho nevidím – místo předseda sociálních demokratů. Že budou otázky moderátora na tělo, se dalo očekávat, ale téma rozhovoru se nakonec uzavřelo téměř na jedinou věc – údajná tajná schůzka vedení ČSSD s prezidentem večer po volbách, na kterou nebyl pozván předseda sociální demokracie, a na které se mělo připravovat jeho nedělní svržení. Pan místo předseda, ale vytrvale a kategoricky odmítal jakékoliv setkání, natož jednání o povolebním dění s prezidentem republiky. Díky tomu jsme tak byli svědky jedenáctkrát se opakující lži. A přímo do mého obýváku na můj gauč.
Když přejdeme veškeré ideologické a dokonce i osobní sympatie k politickým stranám a osobnostem, lhát celému národu do očí podle mě není um, který by měl ovládat a provozovat politik vítězné strany. Na to nemusím být odborník. Zkrátka a dobře pan Michal Hašek mě velice rozhněval a myslím, že nejsem sám. A tím spíše musejí být naštváni voliči ČSSD a ještě více ti, kteří umožnili Haškovi v jeho volebním kraji přeskočit prvního kandidáta. A situaci snad opravdu budou zachraňovat peníze s podporou boží vůle, nebo-li středo-pravice. To znamená, že pravicový volič = naštvaný, ČSSD první, komunisté třetí, levice zvítězila – a levicový volič? Naštvaný dvojnásob – vítězná soc.dem. se rozpadá a k vládě si bude muset přizvat své kolegy z opačné poloviny politického spektra. Jak se jí tedy budou prosazovat její hodnoty a ideály? Podle mě ne moc dobře. Na progresivní zdanění můžeme asi vzhledem k výsledku jednoho z nejbohatších mužů v ČR zapomenout a také církevní restituce by mohly být problém. Na své si tak nepřijdeme nikdo. A odrazí se to i do naší peněženky? No to uvidíme, připravte se na to s námi.
