A co na to ECB?
Ztráta atraktivity v případě Evropské banky však není vinou pouze zajímavých nepokojů v USA. Eurozóna vykázala v poslední době ve směs kladné údaje a obavy o její budoucnost tak byly celkem rozptýleny. Hrubý domácí produkt za druhé čtvrtletí rostl a po něm přicházela téměř vítězoslavná zvolání politiků o konci recese a dluhové krize. Ta však podle spousty odborníků a obchodníků rozhodně zažehnána není. „Situace v eurozóně rozhodně není tak růžová, aby dopřála centrálním bankéřům ECB pár klidných měsíců,“ říká Vojtěch Venda z E15 a není sám, kdo všeobecnou spokojenost okolo oživování ekonomiky eurozóny zpochybňuje.
Prvním znakem toho, že ekonomické oživení nemusí být dlouhodoběji udržitelné je pokles počtu a objemu firemních úvěrů. O ty přestávají mít zájem samotné firmy a šance, že by se vedle spotřeby zvyšovala také investiční poptávka, je zatím malá. Do toho se míchá výše zmíněná centrální banka USA (Fed). Stokrát omílané, do poslední chvíle trvající, očekávání, že Fed sníží skupování státních dluhopisů, vedlo k růstu dlouhodobých úrokových sazeb také v eurozóně. K tomu však Evropská banka přistupovat nechce a zpráva o překvapivém ponechání měnové politiky Fedu by tak měla být pro eurozónu pozitivní. Bezprostředně po tomto (ne)rozhodnutí začalo euro proti dolaru růst a nyní se s pomocí dalších faktorů, jako je makroekonomie a současné vládní problémy USA, dostala až nad hodnout 1,3600 dolaru.
„Silná jednotná měna je to poslední, co Evropa potřebuje,“ prohlašuje však analytik Saxo Bank John J. Hardy a dodává, že „Silné euro je problémové především pro periferní státy eurozóny, kterým se tak komplikuje participace na exportu.“ Která z cest Fedu by tak byla pro Evropu přínosná? Odpověď Vojtěcha Benda zní „žádná“. Obě představují pro oživování eurozóny riziko.
Evropská centrální banka se tak bude muset dále snažit ekonomiku podporovat vlastními prostředky. I to se však stává čím dál tím těžší. Věčné uklidňující řeči sice mají stále určitý účinek, jak jsme mohli vidět například včera, kdy se Mario Draghi znovu vytasil s dlouhodobě neměnnými úrokovými sazbami, nicméně i ten se pomalu vytrácí. Trhům již zkrátka nestačí, že prezident ECB prohlásí, že „všechno bude dobré“ a úrokové sazby budou nízko. Podle odborníků je pravděpodobné, že se bude muset přistoupit k agresivnějšímu kroku. A tím je další finanční injekce. Podle Vojtěcha Benda je uvolnění dalších peněz od peněžního trhu ze strany ECB na spadnutí. Včera se tak nestalo, dlouho to ale trvat nebude. Další informace o včerejší schůzi Evropské centrální banky se můžete dozvědět zde.
Jan Rys
Veliké hledání
Všechno to začalo onoho únorového dne, kdy na sebe náš pan prezident Miloš Zeman opět chtěl strhnout pozornost. Od boku vypálil kritiku na jednoho z největších, nacisty vězněných, českých novinářů Ferdinanda Peroutku. Zeman, evidentně bez ověření pravdivosti svých výroků, označil Peroutku za autora textu „Hitler je Gentleman“, přisoudil mu výroky Jana Stránského o potřebě „výti s vlky“ a vůbec začal novináře prezentovat, jako tíhnoucího k antisemitismu, minimálně jako součásti jeho profesního „selhání“. Pokud byla Zemanovým cílem pozornost, nelze mu než gratulovat k jeho stoprocentnímu splnění.
Jan Rys
Patnáctý den v patnáctém roce
Patnáctý den od nového roku, který s sebou nese stejnou číslovku v těsném závěsu za již zajetou dvacítkou, se mi jeví, jako příhodný k pokusu o obnovu pravidelného blogování. I ta novoroční deprese pomalu pomíjí, a tak si zase mohu hlavu plnit problémy lidstva, namísto jen těch mých. A nemusím chodit vůbec daleko. Stačí otevřít, kliknout, číst... někdy jen titulek a už to na váslítá.A co je tradičně skloňováno nejvíce? Islám a náš pan prezident.
Jan Rys
Mnoho povyku pro nic
Jakoby ten podzim nebyl sám o sobě dostatečně frustrujícím a depresivním. Vedle mrazíků, pomalu zalézajících za nehty, tlejícího listí a mokrých nohou, oslavila demokracie dvacáté páté narozeniny. A co bylo na programu místo opravdové oslavy svobody, které bychom si měli vážit a vzdát holt těm, díky kterým si jí můžeme patřičně užívat? Zas a jen ten náš vulgární prezident. Pětadvacet let. Výročí, které si zaslouží pozornost. 17. listopad je každým rokem důstojný svátek, ale letos bylo cítit ve vzduchu něco víc. Alespoň já jsem to cítil. Cítil jsem potřebu se zastavit, ohlédnout zpět a poděkovat. Nejsem na světě dostatečně dlouho, abych pocítil křivdy minulého režimu na vlastní kůži. A upřímně jsem za to vděčný. Jsem vděčný, že žiji v malé středoevropské zemi, která měla dostatek odvahy, aby se vzepřela a směřovala na západ. K liberálnímu myšlení a k demokracii. A za to si přece zaslouží trochu úcty. Zapálená svíčka na Národní třídě je to nejmenší. A čeho jsme se místo toho dočkali? Nenávisti, zloby a záště, které ani na ten jeden den ze srdcí nás, Čechů, zkrátka zmizet nedokážou. A to je smutné.
Jan Rys
(P)omluva
Před několika měsíci jsem slyšel jméno Zdeněk Ondráček poprvé. A rovnou ve velmi nešťastné souvislosti. Medii tehdy proběhla zpráva, kterou doplňovalo autentické video, o Zdeňku Ondráčkovi, současnému poslanci za KSČM, aktivně se účastnícím listopadové revoluce 1989. Bohužel na straně bezpečnostních složek totalitního režimu. Podle svědectví drtivé většiny přítomných, i samotného Ondráčka, se pan poslanec dopouštěl aktivních násilných výpadů proti revoltujícím studentům (i studentkám). Když jsem tuto informaci obdržel, rozlítilo mě to a vedlo mě to k sepsání krátkého blogu. Ale časem jsem na pana Ondráčka téměř zapomněl. Nedávno se však pan soudruh z šedých parlamentních vod znovu vynořil do mého zorného pole.
Jan Rys
Komunismus byl svinstvo
„Komunismus je svinstvo, bolševici jsou svině...“ zní trefná replika z úst Jaroslava Duška ve filmu Jana Hřebejka Pupendo a nad touto prostou pravdou lze těžko polemizovat. Nad čím však polemizovat lze, a to dalekosáhle, je otázka, nakolik je tato pravda důležitá dnes, téměř dvacet pět let od sametové revoluce. Měli bychom stále vidět levicovou ideologii jako nebezpečného nepřítele? A pokud ano, vidíme jí tak? Demokracie je v naší zemi ve srovnání s totalitním režimem teprve těsně za polovinou své existence. Kde bereme jistotu, že se historie nebude opakovat? Nikde, ale většině obyvatel je to zkrátka hezky česky jedno.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Na Berounsku spadl horkovzdušný balon. Zamotal se do větví stromů a uvázl
V Trubíně na Berounsku spadl v sobotu večer do korun stromů horkovzdušný balon. Cestovalo v něm pět...
S pobytem v tuzemských lázních mají zkušenost dvě pětiny Čechů
S pobytem v tuzemských lázních má zkušenost 40 procent Čechů. Z nich téměř polovina byla v lázních...
Při požáru ve Frýdku-Místku se zranilo 13 lidí, hasiči dali první pomoc i kočce
Při požáru bytového domu ve Frýdku-Místku se v noci na neděli zranilo 13 lidí, většinou se...
Rusko útočilo i na pravoslavné Velikonoce. Hořelo v Charkově
Sledujeme online Při ruském dronovém útoku na východoukrajinský Charkov v noci na neděli utrpělo zranění pět lidí,...
Prodej bytu 3+1, 66 m2, ul. Štefánikova Třinec
Štefánikova, Třinec - Lyžbice, okres Frýdek-Místek
2 600 000 Kč
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 601x