Záhady všedního dne

Každý den se něco najde. Přitom vůbec nejde o sci-fi a vědecky nevysvětlitelné jevy, běžných překvapení je každý den víc než dost. 

Abych čtenáře nezdržoval  -  stačí si všimnout volebního systému. Pokud chcete něčeho dosáhnout pomocí referenda, je na celém světě zvykem, že podmínkou je určitá volební účast. Pokud chcete podat petici, velmi pečlivě se sleduje počet petentů. To by bylo, aby si prostý lid mluvil, do čeho se mu zachce.

Něco jiného jsou demokratické volby. Už čtvrt století mně vrtá hlavou, jak může být sestaven senát, když k volbám přijde zhruba každý čtvrtý, pátý volič. Ono se řekne, že každý má právo účastnit se a jeho účast je pouze jeho osobní věc. Ale řekněte, jak má volič vyjádřit svůj nesouhlas s existencí dvoukomorového parlamentu, když jeden kandidát je za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. A tak k volbám nejde.

Samozřejmě je to chyba, protože kandidáti si křesla rozdělí, i kdyby měli zvolit jen sami sebe. Snad by pomohlo odmítnout kandidáty z prvních míst vaší oblíbené kandidátky. Možná, že nová garnitura by byla méně chamtivá a moudřejší. Jinak zase nic. Prostě dokud nepadneme na dno, budeme přežívat podle starých pořádků. Prozíravost se nenosí.

Překvapuje mě, že našim národohospodářům nevadí stamilionové náklady na každý volební rok. Náklady vynaložené na obrovské billboardy xichtících se kandidátů které neznáte, nebo je znáte až příliš dobře. Televizní monstrprogramy, které nic neřeší. Nebylo by jednodušší vydat souhrnný leták s pěti konkrétními body od každého kandidáta? Lidé by si vybrali jako podle reklamního letáku. Podle chuti a ve slevě. A když by kandidát neprosadil alespoň tři ze svých slibů, pryč s ním. Hledat nové koště, které bude mést lépe, levněji a rychleji.

Není to hezká pohádka?