Ti chlapi se snad bojí?

Nebudu vás nudit moralizací, nebudu hledat řešení které neznám,  a už vůbec ne propagovat jakýkoliv názor. Jen si tak naslepo hádám.

Nevím jak vy, ale domnívám se, že i vy máte ve svém okolí syny a vnuky, kteří se neženou do ženění. Jestli je pejorativně označujete za mamánky, pak uvažte, že to není jejich vina, ale kupodivu vina jejich matek. Oni jen využívají toho, co se nabízí. To je dnes běžné na všech stranách. Nechápu, proč ženy víc rozmazlují syny než dcery, možná to je geneticky zakódovaný pocit, že syn se postará o staré rodiče (ani omylem), možná snaha pomstít se snaše, protože matka jako žena tuší, že ta „potvora“ bude jejího miláčka jen zneužívat. V každém případě je to jeden z mnoha dalších případů, kdy společnost slepuje střepy, místo aby rozbití předcházela.

Žiji mezi lidmi. Obzvlášť mám rád neznámé lidi. Jsou otevřenější. A samozřejmě lépe zapadnu mezi kluky, chlapy a starce. Mezi ženami musím občas přiznat, že na rozdíl od jiných cizích jazyků tomu jejich ne zcela rozumím.

Učili nás, že nejvhodnější doba pro první dítě je u ženy kolem dvaadvaceti let. Dívky, které získaly kvalifikaci resp. zaměstnání dřív se činily dřív. V mých vzpomínkách se vynořuje vyprávění jednoho učitele na „učňáku“:  „V prvním ročníku patří děvčata mezi nejlepší žáky, jsou pozorná, pilná, není co vytknout. Ve druhém ročníku přijdou taneční a dívky se odvážou. Musí si sdělit plno dojmů, plánů. Ve třetím ročníku situaci vystihuje termín „jsou mimo“. Hledí do neznáma, nevidí, neslyší. V duchu řeší problém, jestli ten nebo ten, sní o nadcházející svatbě a dalších praktických a tedy pro tento okamžik důležitých detailech.“

Co se stalo? Hlubším porovnávacím studiem jsem dospěl k hypotéze, která se čtenářkám nebude líbit. Na základě následujících faktů:

Už v prvním pubertálním jaru začnou děvčata testovat druhou polovinu lidstva. Kraťasy kratší než loňské, minisukně při každém pátém kroku stahují o pár centimetrů pod pas. Nikomu to nevadí. Tedy nikomu normálnímu. Aspoň víme, že se blíží jaro a léto, sukně jsou spolehlivější než meteorologové.

Jenže moderní dívky začnou přemýšlet o zážitcích a kariéře. Netuším jaký přínosem pro život je roznášet v zahraničí kafe za eura. Asi ano. Jsou ochotny studovat do třiceti. Copak pro zaměstnavatele je to dobré. Ale neznám muže, který by koukal po magisterském diplomu. Všichni koukají úplně jinam. Zaráží mě, když mladá žena tvrdí, že na dítě má ještě čas. To jako až čas nastane tak oznámí inzerátem, že hledá partnera? Nebo ho zblbne jen za účelem pořízení dítěte? Ženy totiž dokonale lžou. Chlapa prokoukne i malé dítě, ženu ne.  A společnost toto taktizování podporuje, není totiž pravda, že ženy jsou diskriminované. Už moje babička říkala, že hlavou rodiny je muž a žena je tím krkem co tou hlavou kroutí. Dědeček nic nenamítal. A že byl silná osobnost. Dítě vám dnes věda naočkuje v případě potřeby ve čtyřiceti, v nejhorším si objednáte „nosičku“ dětí na zakázku.

Fakt je, že když už se žena kolem třicítky a výš rozhodne tzv. usadit, není jednoduché ulovit v množství svobodných toho pravého. Jednak single muž je zvyklý na své pohodlí (s věkem člověk bývá pohodlnější a nejen muži), jednak je lovným objektem z více stran a docela rád podlehne iracionální m kvalitám lovkyně. Muži to podvědomě cítí. A tak se nabízí hypotéza, že mají rádi nejen své pohodlí a péči stárnoucí maminky, ale bojí se, že budou napáleni. Není žádným tajemstvím, že většinu rozvodů iniciují ženy, které po několika letech zjistí, že ten jejich vysněný princ je primitivní blbec. Dobře to předvádějí naše celebrity, které vyměňují partnery jak špinavé prádlo. Moje známá psycholožka říkala: „Když se žena rozhodne, pálí za sebou všechny mosty:“  Tak mně vysvětlete, proč by muž měl vstupovat do vztahu, ze kterého mu zůstanou jen alimenty, zatímco jeho žena ulovila náhradního  „přítele“, příspěvky pro osamělou matku a vychovává děti bývalého partnera kdoví kde a kdoví s kým.  

Současně muž uvažuje přísně prakticky. Stačí shlédnout pár televizních reklam a omylem nahlédnout do inzertních letáků nebo časopisů všeobecně a jednoduše uvažující mladý muž získá pocit, že moderní partnerka je provozně nákladnější než Boeing 737. Chlap je schopen chodit půl roku v riflích a triku, tedy pokud se odváží sundat montérky. Nechápe, že do bytu jsou nutné nové záclony, koberce, nádobí, a spousta další nezbytných věcí. A už vůbec nechápe, proč by se měl takto vybavený byt každý rok vylepšovat, když už léta spolehlivě slouží.

No to je snad opravdu lepší zůstat single. Budu se muset těch kluků zeptat.

(Návrh pro naše zákonodárce, kteří tak rádi slepují kde co. Co takhle pro začátek zbavit alimentů otce, který své děti nevidí a převést vyživovací povinnost na nového partnera. Prostě ber rozvedenou se vším všudy. Co by to asi udělalo?)