za mě karma 

Máj pohled je podstatně smutnější. 

Domnívám se, že to pramení z velmi ošklivé vlastnosti dosti u nás rozšířené a tou je ZÁVIST, kombinovaná se škodolibostí.

Když lidé čtou a nebo vidí, jak někoho zavřeli, jak někomu vyhořel barák a podobné hnusy, tak se takoví lidé tetelí, že si vlastně nežijí špatně. Když soused bude mít nové auto, tak to není signál ke snaze se mu vyrovnat a pořídit si také něco podobného vlastním úsilím. Spíš naskočí myšlenka, aby mu ho někdo ukradl a nejlépe ještě k tomu pořádně naboural.

Považuji to za hnusný pozůstatek výchovy komunisty, který se velmi pevně zakořenil.

Pane Pavle, obávám se, že to nelze nazvat jen  pozůstatkem komunistické výchovy. Obávám se, že je to jistou částí naší národní přirozenosti. Komouši to jen prohloubili. Vezmu-li řadu vzpomínek lidí, kteří zažili první republiku, nebo různé historické dokumenty není to veselé. Myslíte si že udavači byli jen za komančů? Ale vůbec ne, Čech udával Čecha za války a mnozí jsou schopni udávat do dnes. Ale jinak s Vámi souhlasím.