Nesnáším diskriminaci

Začal jsem shromažďovat fakta. A v současnosti řeším problém. Nevíte, kde se žádá o grant na založení instituce pro boj s diskriminací. Vzal bych vás jako poradce.

Jak málo bojujeme s diskriminací jsem si uvědomil teprve před několika dny. V souvislosti s manifestací za legalizaci marihuany. Je to opravdu lék, i když také droga. Stará moudrost praví, že každý jed může být lék a naopak. A mě citově rozhodilo vidět stovky tak mladých lidí a už tak vážně nemocných, že marjánka je jejich poslední záchranou. Jsou diskriminovaní.

A pak jsem si uvědomil, že diskriminace je kolem nás na všech stranách. Například protikuřácký zákon. Každý kuřák vám dosvědčí, jak blahodárně působí na jeho duševní rovnováhu dým z cigarety. A pokud lékaři připomínají i negativa, pak viz výše. Naštěstí v tomto případě se naši zákonodárci rozhodli zákon upravit. Ještě štěstí, že nemají nic důležitějšího na práci. Když se změna nepovede, s radostí a pílí sobě vlastní najdou změny další. Jinak by museli řešit obsazení parlamentu, hádat se a dělat naschvály sobě i nám.

Jenže diskriminovaní jsou i další. Cyklisté na vinařských cyklotrasách se nápravy asi dočkají. Je do očí bijící vymyslet vinařskou cyklotrasu a míjet sklípky s lahví minerálky. Aspoň něco. Pro případ kdy cyklotrasa křižuje komunikaci existuje technické řešení. Semafory, které hodí červenou když jedete příliš rychle. Takže semafory budou detekovat blížícího se cyklistu a zastaví provoz na komunikaci. Řidič pít nesmí a tak jistě zastaví včas.

Jenže zapomíná se na pivaře. Každý soudný člověk uzná, že po tučném obědě nebo luštěninách může pěnivý mok výrazně napomoci trávení. Proto povolit, i řidičům. Musí se věnovat provozu a ne svým rozbouřeným útrobám. Pro případ kontroly je od sankcí osvobodí předložení účtenky z restaurace s uvedeným obtěžujícím jídlem z k tomu účelu schválené vyhlášky. Samozřejmě s požehnáním EU.

U seniorů nad šedesát je z důvodu prevence oběhových chorob nutno tolerovat ranní štamprli. Naši předkové i řada lékařů přiznává, že ranní sklenka je půl doktora. Jak se u nás říká „kdo slivovicu do sta let pije, dožije se vysokého věku“.

Dost bylo diskriminace. Nabyl jsem dojmu, že diskriminovaný je tady každý první. Proto jsem začal hledat nediskriminované, tedy ty, kteří si na diskriminaci nestěžují, nepořádají semináře, demonstrace a nepodávají žaloby. Našel jsem.

Tak například cizince pracující na našich stavbách. Znám jich několik. Pracují i o víkendech a státních svátcích, takže na stížnosti nemají čas. Bohužel jsou občas vyhošťováni pro nedostatek příslušného pracovního povolení. Kdyby byli migranti, mohli by zůstat i s příslušným zaopatřením.

Objevil jsem také důchodce, kterému z důchodu po zaplacení bydlení zbývají přibližně tři tisíce. Je spokojen. Zaplatí si obědy a ještě mu zbyde na půl litru mléka (polotučného) a dva rohlíky k snídani a chléb se sýrem k večeři. Problém je ve dnech, kdy jídelna nevaří. Schovat si od pátku nemůže, protože na novou ledničku ještě neušetřil a uvařit za stovku na den je pro něho obtížné. A tak se postí.

Také znám několik mladých a pracovitých, kteří pracují, ale tak zvaně načerno. Pro jejich zaměstnavatele i pro ně je to výhodnější než dělat v oficiálním pracovním poměru. Jsou tedy dostatečně solventní, aby si každý den mohli vylepšit stravu půllitrem žitné. Proto jsou spokojeni.

Znám i několik invalidních důchodců, kteří by sice mohli pracovat, ale kdo zaměstná invalidu, který přece jen nemůže podat požadovaný výkon dvanáct hodin denně? Jsou diskriminováni nebo požívají dostatečné zabezpečení od naší lidumilné společnosti?

Takže jsem nakonec zjistil, že diskriminován není každý první, ale až každý druhý. Přesto mé pocity nezmizely. Když vidím a slyším politiky a další mudrce promlouvat k problému diskriminace kladu si otázku bez odpovědi: „Opravdu je z nebe v tak hojném počtu shazují?“