Nepropadejme panice!

Tak prý má na kahánku „Sedlčanský hermelín“. Ale jděte, je to jen sejra a bude se vyrábět kousek dál na Vysočině. A vy byste panikařili. Jsou přece vážnější problémy.

Třeba lithium. Je to surovina cenná, patřící státu, takže si jí hlídejme. Ale ne moc. Asi tak stejně jako nejcennější poklad současného světa – vodu. Tu jsme například střelili Francouzům. Ale ne úplně, shnilá potrubí jsme si prý nechali. Tak vidíte, že to jde bez paniky.

A takových zázračných obchodů máme na každém kroku víc než dost. Pracuje se tady a zisky jsou kamsi. (To není náznak vulgarismu, to je jen obecný popis směru.) Nemusíme bádat, kam mizí zisky a dividendy, stačí sledovat, kolik firem a jednotlivců zdaňuje v zahraničí. No a láme si s tím někdo hlavu?

Za posledních třicet let jsem několikrát poznal krajany žijící trvale v zahraničí. Svou vlast stále milují. Takže pravidelně přijedou, nakoupí brýle pro celou rodinu, nechají si spravit zuby, případně absolvují nějakou tu menší operaci. Českého zdravotnictví si váží. A potom odjedou žít v blahobytu. Nikde ani známka po obavách z toho, že by v Česku měl být problém, i když se vyváží všechno počínaje mlékem a konče lékaři.

Takže o Sedlčanský hermelín se nebojím. Za pár let se výroba přesune na Ukrajinu, a stejně to bude Sedlčanský. Máte tušení kolik se vyrábí zaručeně pravých řeckých jogurtů a kde? Tak vidíte. Nakonec se ten hermelín bude vyrábět v Číně, ze sojových bobů, zaručeně originální Sedlčanský.

A my postavíme další dálnice a parkoviště abychom umožnili obchod Východu se Západem. Jen nechápu, proč už za komunistů nám dávali za vzor Švýcarsko se slovy „vyvážet se má hodně práce a málo surovin“.