Jak starci ztrácejí ideály!

Celý život jsem si vážil vědců. Vlastně nejen vědců, ale i vysokoškolských učitelů. Nakonec zažívám řadu zklamání. Ale je to jen moje chyba.

Bývaly časy, kdy docentů bylo jako šafránu a profesorů jako bílých vran. Často katedry nevedl profesor ale docent. Čas oponou trhnul a profesor může být snad každý. Staří Čechové na to dokonce měli přísloví. Každý, kdo má…dál je to nepublikovatelné. Toto zjištění bylo mé první velké zklamání.

Vrcholem byla Akademie věd.  I když dnes je věda spíš záležitostí týmu než geniálních individuí. Ale to není žádná chyba. Soutěživost ve vědě si žádá silné a výkonné týmy. A tak jsem čekal, že se tato soutěživost přenese i do politiky. Už nejsem.

Kandidát, do kterého jsem vkládal naděje se prezentuje hlavně jako funkcionář. Jistě má i svůj podíl na vědecké práci, ale ať hledám, jak hledám, především je funkcionář. Od roku 1992 v jistém Ústavu, v roce 2003 jmenován profesorem, v Akademii do roku 2005, atd. Dobrá je znalost jazyků, já měl s němčinou vždycky problém, angličtinu přeslabikuji, rusky jsme uměli všichni a polákům rozumím. Nepochybně je asi lepší.

S čím mám tedy problém? Na naší generaci zanechala svou stopu normalizace. Mimo jiné proto, že profesoři mizeli v zahraničí nebo v praxi. Znal jsem skvělé lidi, kteří odešli (byli odejiti) z vysokých škol. A jejich místa zaujali mladí, perspektivní, uvědomělí a spolehliví soudruzi. Na to se nedá zapomenout.

Vlastně je to jakási generační výměna. Za staré a opotřebované, kariérní nástupci. A tu jsem si to začal dávat do souvislostí. Svazáci padesátých let zjistili v šedesátých, že jen oni znají ten správný recept na socialismus s lidskou tváří. Potom že jsou pomýlení, a po náležité sebekritici se aktivně účastnili zmíněné normalizace. Když začal systému docházet dech, objevila se armáda demokratů. Atd.

Nějak se nemohu srovnat s adorací funkcionářů, kteří startují kariéru vždycky po společenských (politických) změnách. Je to moje chyba. Žiji totiž v omylu, že dobrý lékař je stále a stále lepší, dobrý stavitel je stále a stále lepší. Výměny jsou podezřelé. Snad to je tím, že jsem poznal mnoho funkcionářů, kteří by bez svých podřízených nenašli ani cestu na toaletu. Ale co s tím naděláte? Doba přeje připraveným.