Chvála lenosti

Naše děti se prý nechtějí učit řemeslu, nechtějí studovat technické obory a vůbec - je nutno zreformovat školství. Snad bychom si měli připomenout fakta.

Byl jednou jeden opravdu velký učitel. Veřejnost toho o něm moc neví, snad jen to, že se jmenoval Amos a prosazoval na svou dobu neuvěřitelně moderní nápady. Pak se to stále nějak vylepšovalo a vylepšovalo a je nutno říci, že zhruba do poloviny minulého století vzdělávání fungovalo. Gymnázia klasická a reálná, vysoké školy tu a tam. Ještě před padesáti lety stačila dvouletá střední odborná škola nejen na místo mistra, ale i ředitele podniku. V sedmdesátých letech byli ve firmě s několika tisíci zaměstnanci dva vysokoškoláci. A šlo to.

V současnosti se ministr školství pokouší o řízení něčeho co se řídit nedá. Tedy při zachování aktuálního stavu. Například studenti KU se rozčilují, že by si měli za „prodloužené“ studium připlatit. Prý že nebyli varováni. Jak dlouho se mluví o tom, že někteří studenti si pletou studium s rekreací?    A hodné školy je v tom podporují, protože každý student jim dává právo nárokovat si nějakou tu korunu. Některé školy vyrábějí nezaměstnané, nebo alespoň hůře zaměstnavatelné. Jinde                kvalifikovaní odborníci chybí. A pan ministr natahuje ruku na další příspěvek. Nic mimořádného, dělají to tak všichni.

Dnes si každý myslí, že bez maturity není člověk a kdo má maturitu je vzdělanec. Ani jedno z toho neplatí. Školství snížilo nároky díky nápadu jednoho nevzdělaného vysokoškoláka, že nejlépe bude hradit náklady na žáka. Stále nejsme o nic chytřejší. Chceme dostat do základní školy všechny děti bez rozdílu. Takže vedle inteligentního, dobře vychovaného a pilného dítka může sedět problémový spolužák. První bude otravovat sebe, druhý celý kolektiv. Nebylo by rozumnější zkusit zápis do školy dříve a těm slabším (přitom perspektivním) poskytnout čas a pomoc na vyrovnání handicapu?

Mateřské školy byly donedávna málem na indexu. Popravdě řečeno se domnívám, že současné volání po jejich opětovném rozšíření je vynuceno potřebou hlídání dětí mimo rodinu aby matky mohly vylepšovat nevalný rodinný příjem. Tak tomu bylo po válce a naše babičky nad tím kroutily hlavou, protože pokud mně paměť slouží, žádná ze sousedek nepracovala. Mateřské školy daly dětem hodně, a jejich omezení bylo další známkou jak může být nevhodná aktivita na škodu.

Vlastně proč ne dřívější nástup do školy? Snad bychom se zbavili dospělců kteří stále studují a finiš nikde. Znám člověka, který maturoval před sedmnáctým rokem, vysokou školy skončil před jedenadvacátým. Žádný zázrak. Existují studie, které dokládají, že v přírodovědných oborech se maximální tvůrčí výkonnosti dosahuje kolem čtyřicítky, fyzikové a matematici ještě dřív. Dnes to vypadá, že než student dosáhne kvalifikace, získá praxi a založí rodinu tak bude v penzi. Není nadsázka, že stárneme a blbneme už od narození.

Příval nápadů a jejich následné hodnocení ukazují, že nejlepší je nedělat vůbec nic. A tak našim kapitánům vzkazuji: „Než začnete překotně inovovat, pořiďte si do úřadu nějakého stařečka, aby vám vyprávěl jak to kdysi fungovalo. U kmenových ohnišť se to tak dělalo léta a s úspěchem.“