Chovejme se jak zvířata!

Obávám se, že mnohé čtenáře rozčílím. Je mně líto, když tak si místo zvířat dosaďte živočichy. Jsme jedni z mnoha a je otázka, jestli nejdokonalejší. Vždyť i mnohá náboženství respektují živé tvory stejně jako člověka.

Chceme žít a přežít. Na to existují určité vzorce chování. Jen si v pravou chvíli umět vybrat. Tedy na ukázku.

Příklad první. Ve škole nás učili (vás možná ne), že když se na poli přemnoží myši, přemnoží se i káňata. A když káňata zdecimují myší kalamitu, omezí svou snůšku. Protože kde nic není, ani čert nebere. I krmení může mít své limity.

Příklad druhý. Když lvice uloví kořist, nakrmí mláďata, sebe a především rychle ostrahu – tedy lva. Cizí smečku ke stolu nezve. Ať si loví sami.

Příklad třetí. Buvoli, bizoni a další naši blízcí migrují za potravou. Tedy tam kde je nadbytek a není konkurence. Ovšem není známo, že by migrovali do zoologických zahrad. Pokud se na savaně neurodí, mají tendenci přiživit se na polích domorodců, ale ti je ženou. Velryby vedou mladé za planktonem, divočáci za čímkoliv. Když není tak mají problém. My lidé jsme objevili řešení. Umíme pracovat. A k tomu není nutné stěhování, jak nás poučují ekonomové, kterým se hodí abychom byli tam, kde oni potřebují, ale  tam kde máme domov. Pro domov krásnější a pohodlnější. V ubytovně štěstí nenajdete.

Příklad poslední. Jeden evropský úřadník nám vyhrožuje. Někteří z Bruselu tvrdí, že přebral jak je jeho zvykem. Možná, že ne, možná, že ho postihla stařecká demence a zapomněl, že protektorát už neexistuje. Asi by ho měl někdo informovat. Nebo raději vyměnit.

Svět funguje, pokud ho lidé neničí. Tak dlouho rozmazlujeme kočičky, až nevíme co s nimi. Predátoři nikde. Lidstvo má stejný problém. V tomto případě jsme predátorem sami sobě.

Chovejme se jako zvířata. Přizpůsobme se situaci, snažme se respektovat prostředí a přestaňme se předvádět před kamerami. Já vím, máme rádi pohádky a komedie, ale jsme za jejich předvádění ochotni platit?