Čekal jsem, čekal…

Opravdu jsem čekal, jak dopadne stávka pražských taxikářů. Čekal jsem odpověď na několik prostých otázek. Zatím marně.

Nehodlám připomínat kritiku taxislužby. Na to je nejlépe poslechnout názory cizinců. Slušně řečeno – někdy jsou udiveni, jindy zneklidněni, otráveni. To řešit nebudu. Dojmy nejsou to nejdůležitější.

Když jsem se dozvěděl, že stávkovalo 1500 až 2000 řidičů, čekal jsem informaci, kolik pasažérů odveze průměrný taxikář denně. Zajímalo by mě to. Protože bych si mohl udělat obrázek o ekonomice služby.

Čekal jsem ohlasy nespokojených zákazníků, kteří marně čekali na taxi, které zatím popojíždělo Prahou. Marně.

Čekal jsem vystoupení ekonomů s přednáškou o trhu a konkurenci. Mým kamarádům jejich zaměstnavatel v případě nespokojenosti nabídl, aby se svobodně rozhodli. Buď mohou z firmy odejít, nebo přejít na jiné pracoviště. Budou to mít o třicet kilometrů dál, ale zato menší plat. Realita!

Ministerstvo už situaci řeší. Ministerstva jsou od toho, aby řešila. Permanentně. Jsem zvědav, jak se vypořádají s rozhodnutím taxametr nebo mobilní aplikace. Také jestli je lepší znát každou ulici, nebo mít spolehlivou navigaci. I to mě zajímá.

Řešení je totiž velmi důležité. Odborníci masově hlásají nástup průmyslové revoluce 4.0. Podrobným studiem i mezi řádky přijdete na to, že například UBER je možná jednou z vlaštovek, které signalizují nástup digitalizace, v tomto případě na každý štafl. Tak jsem zvědav, jestli ministerstvo pravidla spíš zakonzervuje nebo zgruntu přepracuje.

Zpravodajství budu sledovat dál.

Zatím to mělo jeden významný přínos. Pochopil jsem, že Praha je nejlepším místem pro stávky, demonstrace, protesty, průvody, shromáždění. Je výjimečná.