Borci na čtyři

Není větší dobrodružství než politika. Bloudíte džunglí vztahů, pouští myšlenek, potkáváte exotická zvířata. Nejlépe po ránu. Vynadáváte se zrovna zkraje dne a hned si připadáte užitečnější a lepší. 

Normální občan podléhá řadě mylných představ. Právě teď se jeden názorný příklad přímo nabízí. Občan se domnívá, že premiér si pozve předsedy parlamentních stran, každému dá list papíru a vyzve ho, aby napsal deset nejdůležitějších programových bodů. Se stručným dodatkem, jak je řešit. Poté se slušně rozloučí a pozve zástupce stran na příští den.

Druhý den oznámí, v čem se strany nejvíce shodly. Tady na tom sedm, tady jen čtyři. Body na kterých je shoda jsou v popředí seznamu. Premiér oznámí, které strany mají největší shodu (podobně jako se rozhoduje na vsi, jestli v neděli hrát fotbal nebo mariáš) a pozve je do vlády. Pokud odmítnou, poděkuje a snad příště…Stranám druhým v pořadí, třetím, nabídne křesla v poměru získaných hlasů při volbách a podle jejich preferencí. O těch zbylých se předpokládá, že budou body svých preferencí podporovat při hlasování. A je to. Třetí den se projedná obsazení vlády a čtvrtý den se může vládnout. Tak by to proběhlo v životě.

Sledováním jednání o vládě a její důvěře získá volič oprávněný dojem, že jde o koryta a ne o program. Volič se často mýlí, ale v tomto bodě ne. Jaké má politik (i komunální) priority.?

Tak především musí vydržet celé volební období. Protože první co si spočítá je jeho příjem.

Dále musí získat dostatek náhrad, funkčních příplatků, placených funkcí v dozorčích radách apod.

Po celé volební období musí vyvíjet snahu být zvolen znovu. Proto také nikdy nesmí souhlasit s přímou volbou, protože na první místa kandidátky umístí sebe jako člen stranických orgánů.

Pro případ, že by se do politiky příště nedostal, musí se nechat zkorumpovat někým, na jehož vděčnost se může spoléhat při zajištění nového pracovního zařazení. Případně se musí snažit vytvořit pro sebe lukrativní místo ve státní správě. To je nejjistější.

Politik nemá čas na řešení nějakých problémů. Jeho úkolem je v kampani slibovat, po nástupu do funkce svalovat vinu na předchozí vládu (zastupitelstvo) a potom se plně zaměstná výše zmíněnými body. Řešit problémy je riskantní. Co kdyby vznikly nové, neznámé, větší, záludnější. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.

A teď se ptáte po smyslu toho nadpisu? Vždyť je to jasné, volební období je většinou na čtyři roky. A pokud jste tento termín ještě neviděli, tak občas ho někteří používají se zaměněnými dvěma písmeny. Jak srozumitelné.