Samota

To co zjistíš, když jsi sám,

Už žádného živáčka za srdce nechytí,

Můžeš to vykřičet z plných plic bran,

Nenajdeš ucho který to zasytí.

Je nemožný žít pro nic a nikoho,

Je to jak přímka, co nikam nemíří,

Otazník co nezná pro co a pro koho,

Zvuk co se odráží a přec nikam nešíří.

Je tu jen otázka zda zavřít se do sebe,

Bezmocně přemýšlet bez chuti vstát,

Zda půjdeš do pekla a nebo do nebe,

A sice tu zůstaneš jako vůl stát.