Není mnoho akcí, které by mne lákaly natolik, abych za nimi jel 170 km. Jedna taková se odehrála tuto neděli.
Za poměrně (mimo region) malé propagace proběhla v Adršpašských skalách pozoruhodná akce – koncert klávesového mága Mariana Vargy. Jeho vystoupení mají vždy nádech mimořádnosti, ale koncert na podiu umístěném na pontonu uprostřed jezera mezi útesy skalního města, byl lákadlem zcela ojedinělým.
Symbioza magické přírody, magické hudby a příznivého počasí, přilákala přes relativně vyšší vstupné (300 Kč) do skal stovky diváků všech věkových kategorií. Už dlouho před začátkem zaplňovaly davy břehy i skály po celém obvodu jezera, částečně zřejmě i proto, že pořadatel sliboval stejně kvalitní ozvučení na všech místech, částečně proto, že lidí bylo nejspíš více, než kdo čekal. Každý kdo přišel včas, byl rád, že našel příjemné místo s dobrým výhledem na podium.
Asi půl hodiny před začátkem se však začali seberealizovat ochránci přírody a vyháněli diváky ze skal i břehů mimo značené cesty. Samozřejmě s nulovou efektivitou, sotva někoho vyhnali a poodešli dál, jiní zaplnili uvolněné místo. Inu, nic proti ochraně přírody, ale zde šlo o zcela zbytečnou buzeraci pokojně sedících a nic nepoškozujících diváků. Škoda – místo aby tito ekosnaživci pochopili, že tak jako při mimořádných akcích v památkách jsou i jindy zapovězené komnaty zpřístupněny (samozřejmě pouze pro ukázněné návštěvníky), dokázali otrávit náladu natěšeným divákům. Měl jsem pocit stejné marnosti, jako když se na slušném řidiči vyžívá policajt za to, že na rovném přehledném úseku jel místo padesátky pětapadesátkou...
S mírným zpožděním připlul Marian Varga na loďce k podiu a odstartoval přehlídku melodií známých z nahrávek Collegia Musica, Průdú i sólové tvorby, proložené typickými
Vargovskými improvizacemi. Tóny na nedefinovatelném pomezí rocku a vážné hudby se vznášely nad jezerem a atmosféra potvrdila domněnku, že uspořádat tento koncert na tomto místě byl nápad mimořádně šťastný.
Ale.....Škoda, že tento nápad nebyl zúročen tak, aby vychutnání jedinečného zážitku mohlo být intenzivnější. Jistě lze mnohé mínusy připsat zčásti faktu, že šlo o experiment v mimořádně komplikovaném prostoru. Krom zmíněných nevyjasněných pravidel s ochranáři (kteří si měli uvědomit, že jejich snahy udržet diváky na vyznačených cestách jsou zbytečné) šlo především o technické parametry akce. Už při příchodu jsem zapochyboval o adekvátnosti zvukové aparatury vůči obrovskému prostoru, ale věřil jsem, že vodní hladina a skály zvuku pomohou. Bohužel skutečnost byla taková, že relativně uspokojivý zvuk byl v okruhu 10 metrů od zvukaře, i když i tam při hlasitějších pasážích v hlubších polohách reprobedny „nestíhaly“ a zkreslovaly.
Na skalách po levé straně byl zvuk ještě v limitu, ale
na protějším břehu a pravé straně jezera byl zvuk na úrovni zapnutého tranzistoráku, sebemenší šramot v okolí byl již rušivý. Aby bylo jasno – nejsem příznivcem zbytečných decibelů (spíše naopak), ale přeci jen očekávám, že basové tóny rejstříku kostelních varhan trochu bránici polechtají. (jak bývá i na koncertech M.V. obvyklé), o čistém zvuku nemluvě.
Dalším problémem bylo osvětlení. Opět: na takovéto akci nečekám žádnou světelnou show, ani nezpochybňuji záměr efektu pozvolného soumraku. Ale jediný reflektor s bídou pomáhal něco vidět těm, kdo se dívali v jeho směru. Ostatní (zejména na protějším břehu) byli díky jeho vodorovnému směřování pouze oslnění jak u výslechu. A i v souvislosti, že byl pořizován obrazový záznam koncertu (chudák kameraman!) byla otázka osvětlení diletantsky podceněna.
Ale abych neskončil negativně: dík pořadatelům a všem, kdo akci podpořili. Jsem rád, že jsem tam byl.. Není moc akcí, na které člověk rád půjde znova i přes jejich mouchy (které se po první zkušenosti dají vychytat). Stálo to za to.
P.S. A dík Marianu Vargovi. Příště třeba s celým Collegiem...
