Stát může logicky vyplácet na důchody jen to, co vybere, jinak je důchodový účet v mínusu a musí se sanovat z jiných kapitol rozpočtu. Zvýhodnění výchovy dítěte pak je složité. Buď by bezdětní museli odvádět víc do důchodového účtu na platbách (jak ale zohlednit to, že třeba se o dítě nestará, nebo naopak jej nevychovává ale platí alimenty). Nebo by rodiče dětí měli vyšší důchod (situace ta samá, nezohledňuje výchovu). Nebo by pak mohlo být stanoveno to, že část odvodů dětí by šla na důchody vlastních rodičů (administrativně složitější). Zmiňujete i to, že dnešní důchodový systém nezohledňuje vychované děti, co brání rodině, aby použila ten původní sytém, kdy pracující děti vypomáhaly rodičům v důchodu? Systém je to jednoduchý, bez státních zásahů a plně v režii rodiny. Je pak plně věc rodičů, jestli vychovaly děti tak, aby se o ně staraly ve stáří, bezdětní jsou o tyto benefity ochuzeni.

Úvaha ok, ale ne v situaci, kdy stát těm dětem sebere zdroje na tu péči o své rodiče. A to do té míry, že častěji vypomáhají rodiče dospělým pracujícím dětem....

"Oblíbený strašák používaný politiky je „stárnutí populace“. Pozor, je to manipulace. Populace nestárne, ale rodí se málo dětí. Je snadné schovat problém likvidace rodin s dětmi za údajné stárnutí populace."

Zdroj: https://blog.idnes.cz/rusy/na-duchodovou-reformu-s...

Když se rodí málo dětí, zvyšuje se průměrný věk populace - tedy populace stárne. To není žádná manipulace, ale holý fakt.

Stárnutí populace je důsledek. Je to stejné, jako byste se vymlouval na to, že vám v práci snížili plat, ale neřekl jste, že jste si snížil úvazek napůl.

V debatách o důchodech, populaci a ekonomické politice se často používá strašák „stárnutí populace“. Politici – zejména v Evropě – rádi tvrdí, že jediným řešením je neustále zvyšovat počet obyvatel, aby bylo více plátců do průběžného systému. Jenže tento argument má zásadní vadu.

Území, zdroje a infrastruktura jsou omezené. Stát má svou maximální kapacitu – a ta není nekonečná. Bez ohledu na to, zda mluvíme o půdě, vodě, energii, dopravní síti nebo zdravotnictví, každý systém má své limity. Umělé navyšování populace jen proto, aby „bylo z čeho brát na důchody“, vede k tlaku na bydlení, zdražování, zhoršování životního prostředí a prohlubování sociálních rozdílů.

Udržitelná cesta není v kvantitě, ale v kvalitě. Potřebujeme populaci vzdělanější, produktivnější, zdravější – ne nutně početnější. Moderní technologie, automatizace a efektivnější správa dokážou vytvořit ekonomickou hodnotu i s menším počtem lidí, aniž by se společnost zhroutila.

Česká republika má navíc ve srovnání s USA, Čínou a dalšími velkými státy výrazně menší prostorovou i zdrojovou kapacitu. Pokud bychom bezhlavě navyšovali počet obyvatel – ať už porodností, nebo migrací – dostaneme se rychle na hranici únosnosti. Místo řešení to jen vytvoří nové problémy.

Chytré státy chápou, že národní kapacita je daná a že cílem má být optimalizace uvnitř těchto hranic. Kdo tento fakt ignoruje, riskuje destabilizaci, sociální napětí a pokles životní úrovně – bez ohledu na to, kolik lidí na papíře přibylo.

Pro stabilitu průběžného důchodového systému není třeba zvyšovat populaci. Stačí stabilita nebo i mírný pokles.

A to řešení je tedy jaké? Ta druhá noha je co dle Vás?

Jinak současný systém je prakticky bez zásluh, takže většina lidí se veze na úkor těch schopnějších a obvykle nejvíce křičí, že mají málo...

Jinak v jakém jiném státě je státní důchod přes 40 % průměrné mzdy???

Dnes se v platbě pojistného a ve výši výměry důchodu promítá výlučně odvedené pojistné. Druhá noha je zohlednění druhé investice do průběžného systému, a to náklady na výchovu další generace, jejich výše a počet let. Vyvážení těchto zásluh je současně stabilizační faktor při demografických výkyvech.