Zavináč kontra @

Máte rádi zavináče? Myslím tím nejen rybí filety s cibulí, kyselým zelím a další zeleninou v kyselém nálevu. Jako zavináč se v češtině také označuje znak, který se používá v emailové adrese, i když málokdo ví proč.

   Historie tohoto znaku je i není příliš dlouhá. V angličtině se znak @, čtený jako „at“ používá od nepaměti. Původně ale ve smyslu udání jednotkové ceny, odpovídající českému „po“ ( např.  „tomatoes @ 50c / pound“ = rajčata po 50 centech za libru).   V českém prostředí se pro vyjádření téhož významu ujalo francouzské písmeno à , které má stejný význam.

            Teprve použití v emailové adrese rozšířilo tento znak do celého světa. Tam se používá jako oddělovač jména uživatele (část před zavináčem) od označení internetové domény  např. [e-mail] (čtené jako „tonda zavináč post tečka org“ (v angličtině „tonda at post dot org“) s významem „uživatel tonda na počítači (v doméně) post.org“. Použití tohoto symbolu pro e-mailové adresy vymyslel v USA v roce 1971 Ray Tomlinson, počítačový technik, který pracoval pro společnost s krásným americkým názvem Bolt Beranek and Newman (BBN).
.
            Jazykovědci si dodnes lámou hlavu nad tím, že se tento znak ve světě skoro vůbec neuchytil pod svým anglickým označením. Přestože anglické „at“ je stručné, jasné a skoro nezaměnitelné, téměř každý národ si znak @ upravil po svém. A to platí dokonce i pro Brity, kteří často používají označení  vortex (vír), ale někdy taky strudel, zřídka i each, these, whirl, cyclone, snail, ape, cat, rose, cabbage, amfora. A konečně taky ampersand, což je prý ten úplně nejsprávnější anglický výraz pro @, coby polygrafickou značku.
.
             Zkusme nahlédnout do Evropy a ještě trochu dál, jak kdo tento znak pochopil.
Němci přes svou příslovečnou pedanterii jsou při označování @ velmi vynalézaví. Může to být Affenohr (opičí ucho) či Affenschwanz (opičí ocas), nebo taky Klammeraffe (opice chápana středoamerického, primáta s charakteristicky zahnutým ocasem).
.
           Opice nebo opičí ocásek inspiroval asi nejvíce národů. Slovinština používá slovo  afna (opička), srbština  majmunče (opičátko), ale Srbové přejali z angličtiny i slovíčko monkey, které ostatně ve slangu užívají sami Britové. Také Poláci prosadili jednoduše opici malpa, což udělalo dojem i na jejich východního souseda a Ukrajinci podle nich začali říkat mavpa.     

       Další velká skupina jazyků se nechala inspirovat hlemýžděm – šnekem. Tak například v italštině se zavináči říká chiocciolina, což v překladu znamená malý šnek, tedy šneček, což zná i francouzština - petit escargot. Stejné pojmenování užívá také indonézština - Aa keong. Dokonce i esperanto má svoje specielní označení se šnečím významem - heliko, korejština golbaeng-i.

            Ale i někteří další živočichové byli námětem pro pojmenování zavináče. Rusové mají bůhví proč označení   sobačka (pejsek) a zcela po svém zavináči říkají také žaba . Ze zvířat je ještě třeba zmínit se o atypickém maďarském označení kukac (červík), nebo novořeckém papaki (káčátko). Krásné je finské miau, kterému snad každý rozumí, případně se používá   miukumauku (mňau znak). Dánština má zase  grisehale (prasečí ocásek). 
.
       Také potravinářskými výtvory se nechala inspirovat velká skupina národů. V Izraeli jde prostě o shtrudel, což je sice slovo z jidiš, které ale netřeba překládat. Katalánská arrova nebo ensaïmada  je brioška, typický koláček z Majorky. Švédština používá kanelbulle (skořicový závitek).
.
        Zcela originálně si s touto záležitostí poradila norština: oficiálně je to krøllalfa (kudrnatá alfa), alternativně také alfakrøll. Ale zcela po svém se k problému zavináče postavila Čína. Snad proto, že Čína má znakové písmo, vyvolal tam @ nevídané reakce. Objevuje se tam stále více párů, které by @ rády viděly na místě křestního jména svého dítěte. Čínští úředníci pro to sice nemají nejmenší pochopení, ale podle otce jednoho z dětí se znak @ v čínštině dá přečíst jako "mám tě rád". Tak proč by se tak někdo nemohl jmenovat!
.
           Přes všechnu jazykovou pestrost zůstává čeština v tomto labyrintu jazyků ze svou tvůrčí invencí zcela osamocená. České označení prý vzniklo ještě za federace někdy v roce 1990 ve studentském žargonu, ale může to být taky jinak. Kromě slovenštiny (což je naprosto pochopitelné) se nikdo nikde jinde na světě nenechal inspirovat rybím závitkem pro označení počítačového symbolu. Kdoví, co v tom vězí. Možná to bude všeobecně známou láskou našeho národa k dobrému jídlu.