Když jsem tuším v lednu letošního roku nabízel své profesionální poradenské služby, tehdy ještě pouze nominovanému, nikoliv jmenovanému startujícímu politikovi Prachařovi, zdvořile odmítl s tím, že má tým skvělých lidí. Byl jsem tomu rád i nerad. Měl jsem sice před sebou hodně jiné práce, ale nebyl jsem rád, že jsem nebyl vybrán do odborného poradního týmu. Leč každý ministr si obvykle bere své lidi, kterým důvěřuje. Navíc pan Prachař působil rozhodným a informovaným dojmem, tak jsem mu popřál hodně úspěchů a dobré nervy a byl jsem v očekávání jeho úspěchů.
Jak se však ukazuje, to poslední, co ministr Prachař má, je dobrý tým odborníků a úspěch. Není nutné znovu připomínat, že jej neúspěchy provázejí skoro stále a personální rošády jsou už jen doprovodnou kulisou celého rezortu dopravy. Odborníky nemá a výsledky také ne. Přiznejme si, že přeci jen je to překvapení. Od nominanta ANO jsme všichni čekali více.
Když jsem v lednu pro nominovaného Prachaře zpracoval dopravně-právní rozbor problematiky rezortu (zdůrazňuji, že zdarma!), odpověděl mi, že cit: „problémy které jste popsal jsou totožné s mým přesvědčením.“ Vidíme-li věci k řešení stejně, ještě to zjevně neznamená, že zvolíme i stejná řešení. Ministr Prachař zvolil svou cestu a je po roce v bodě nula, nebo možná v bodě mínus jedna. Není to důvod k radosti a oslavě. Byl jsem nucen postup Prachaře trvale kritizovat. Zdá se, že neví, jak věci udělat a s kým je vůbec udělat.
Mě se proto jeví, že by měl být vystřídán. Další a další vyhazovy „vlastních“ lidí mu možná politický život prodlouží, ale dobrého výsledku se nedočkáme. Kde není důvěra a kde není odbornost zůstane jen pletichaření a politikaření. To je současný stav rezortu dopravy.
