Dosud „ctnostný“ kandidát ČSSD, který se měl zřejmě stát novou tváří anulující minulou politiku ČSSD (především na pražské radnici) přiznal, že by klidně jmenoval vládu ČSSD s KSČM. Sice to opentlil řadou slov o demokracii a lidských právech (od právníka asi jinou rétoriku čekat nemůžeme), ale to nic nemění na tom, že jeho avizovaná příprava pro vládu s KSČM je šokující. Garantovat předem připravenost napomoci k návratu výkonné moci komunistů je prostě úděsné.
Diskuze o tom, zda KSČM je nebo není demokratickou stranou, je nesmyslná. Všichni víme, jaké dohody se od ledna roku 1989 musely uzavřít, aby předání moci v tehdejším Československu nemělo krvavý charakter, jako třeba v Rumunsku. To ale dnešní komunisty nezbavuje žádných hříchů z minulosti a existence takové strany je v demokracii (nejen v té české) trapná.
Při pohledu na stav politických stran je nutné přiznat Diensbierovi pravdu v tom, že KSČM plní vzorně úlohu volebního strašáka, a to do té míry, že voliči raději přehlížejí denní rozkrádání státu jen ze strachu, že se starý režim vrátí. Pár nostalgiků, kteří volají po návratu starých časů, nelze brát jako reprezentativní vzorek. Ostatně Klausova argumentace v roce 1993, proč ponechat KSČM v systému politických stran byla vedena právě oním argumentem odstrašujícího příkladu levice. Klausovi jeho politický odhad v tomto případě vyšel.
Pokud chtěl prezidentský kandidát ČSSD po aféře Rath znovu vyděsit příznivce ČSSD, pak se mu to opravdu povedlo. Ukazuje se, že Diensbier na funkci prezidenta prostě a jednoduše nedorostl. Ostatně žádná politická práce za ním není a i jeho volba do vedení ČSSD má příchuť politického krytí, kterému se oprávněně říká „Fíkový list“. To je ale na funkci prezidenta státu hodně a hodně málo
ČSSD asi opět přijde o možnost prosadit svého prezidenta, protože výroky Diensbiera sjednotí demokratické voliče proti němu. Samotná ČSSD mu volbu nezařídí a nemalá část příznivců ČSSD, které komunistický režim pronásledoval, Diensbierovu vizi možné vlády nezkousne a hlas mu nedá. Pokud tedy již potvrzený prezidentský kandidát za ČSSD chtěl zaujmout, pak se mu to podařilo, ale s tím záporným znamínkem.
To je samozřejmě živá voda na mlýny Jana Švejnara i Miloše Zemana, kteří se o levicově orientovaného voliče také budou ucházet. Ti nepochybně jakoukoliv vládní účast KSČM odmítnou a nepověří sestavením vlády politika, který by takovou vládu chtěl sestavit. Pokud tedy Švejnar nakonec do bojů o Hrad nezasáhne, je to Miloš Zeman, který se pro levicově orientované voliče může stát znovu přitažlivým kandidátem. Zatím nezávislý Jan Fischer ovšem vede ve volebních průzkumech dost vysoko a tak je otázkou, nakolik jeho dosavadní vedení ostatní prezidentští kandidáti svou kampaní ohrozí.
Zdá se, že se Jiří Diensbier vyfalouval dřív, než vůbec začal. Pro řadu lidí znalých věci to ovšem až takové překvapení není.
Článek 62 ÚSTAVY
Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
