Možná mnozí zapomínají, že Opoziční smlouva, která znamenala téměř konec české parlamentní demokracie, měla dva aktéry. ODS a ČSSD. Tato politicky špinavá dohoda zahájila nástup té neuvěřitelné korupce, kterou máme dodnes kolem sebe, a která je hlavní příčinou bídy lidské i ekonomické. Navíc se obě vypečené strany pokusily změnit volební systém pouze ve svůj prospěch. Demokratická ČSSD měla a má své kmotry stejně jako ODS a skandály Grosse, Palase, Hulínského, Součkové, Tvrdíka a nyní nekončící korupční příběh Davida Ratha ukazuje, že „České Palermo“ nemá jen modrou barvu, ale i oranžovou.
Je dobře, že boj o moc v ČSSD vypukl tak brzy. Maska demokracie, kterou si ČSSD nasadila, odpadá a už krajské spojení s KSČM ukázalo, že se jedná stále o tutéž fierlingerovskou stranu, kde moc je na prvním místě. A pokud někdo zapomněl, kdo vnutil prezidentu Benešovi rozhodující dekrety pro masové znárodnění, tak to nebyla KSČ (ne že by nechtěla), ale sociální demokracie své doby. Žádná čestná historie.
Andrej Babiš se s hnutím ANO dostal do nezáviděníhodné situace. Měl by se pokusit o vládu a nápravu země, ale nabízení partneři jsou buď slabí, nebo mizerní, nebo mají Kalouska. Tady je dobrá rada nad zlato, ale nikdo ji nemá. A ani mít nemůže. Vytvořit dnes dobrou vládu se zázemím v Poslanecké sněmovně je opravdu obtížné, ne-li nemožné. Nemožné proto, že 101 vlády jsou zjevně křehké, ale i vláda zdánlivé většiny ODS, TOP a Věcí Veřejných se rozpadla a nedovládla ani obvyklé volební období. Prvotní čísla zvolených poslanců nikdy nevypovídají nic o lidech a o temných pavučinách moci, které se nad poslanci vždy rychle rozprostřou a nezřídka jejich hlasovací volbu ovlivní.
Jakékoliv rozhodnutí ANO bude tedy rizikem. Nic se nedá pojistit a smlouvy jsou v české politice jen kusem málo respektovaného papíru. Stejně jako politické programy. Nic, co by se ve firemním životě dalo vůbec akceptovat, a na co je Andrej Babiš, předseda hnutí ANO, z firemní politiky normálně zvyklý. To v politice, a v té české zvláště, vůbec nefunguje. Pracovat s trvale neznámou a nevypočitatelnou veličinou je fakt, na který se ANO musí připravit.
Rozhádaná ČSSD se buď rozštěpí (a je to konec případné vlády) nebo její frakční boj, který trvá už několik let, bude pokračovat. To je TOP i s lidově nenáviděným Kalouskem stabilnějším partnerem. Ponechat ODS a ČSSD stranou vládnoucí moci by bylo nejen užitečné, ale pro českou politiku velmi ozdravné. Mohou se tak ODS a ČSSD další Opoziční smlouvou dohodnout, jak budou hlasovat v opozici. A přibrat k tomu i vhodného parťáka jakým je KSČM. Takový scénář by České republice jen prospěl. Padaly by totiž i další masky.
