Rozhořčení českých občanů, které vyvolala amnestie udělená prezidentem Klausem a Petrem Nečasem, nebere konce. Třicet dva tisíce omilostněných je rekord, který vyráží dech i v Evropské unii a francouzský komentátor Rupnik konstatuje, že jen momentální finanční problémy zadržují EU, aby podnikla politické kroky proti takovému zneužití pravomoci. Ačkoliv trestní právo nepatří mezi harmonizované, už samotný evropský zatykač ukazuje, že izolované ale také není.
Není divu, že 150 tisíc rozhořčených občanů protestuje na sociální síti a dalších 55 tisíc ( v době tohoto článku) už podepsalo protestní petici. Destrukci spravedlnosti (jak to označil Erik Tabery v Respektu) odsoudila i Unie státních zastupitelů osobitým způsobem vyvrácením údajného judikátu, na který se Klaus odvolal. Usvědčen ze lži Klaus už jen verbuje své věrné nohsledy, aby nejhorší amnestii Evropy a světa bagatelizovali. Dokonce srovnávají Havlovu amnestii a Klausovou. Zatímco Havel propouštěl odsouzené podle komunistických pravidel (a mnoho z těchto kriminalit bylo jen v totalitních trestních řádech), Klaus amnestoval ty, kteří byli odsouzeni v jiných podmínkách a stíháni za zcela jiné, mnohdy miliardové delikty.
Klaus se veřejně usvědčil. Pohůnek Nečas zůstane s ním v kategorii těch, kterým nikdy neměla být svěřena politická moc. Protože ten, kdo ji neumí užívat střídmým a rozumným způsobem, by ji nikdy neměl mít. To, že oba pánové takovou moc mají, vypovídá něco i o nás samotných. A není to výpověď, která je pěkná.
Na televizních obrazovkách se odehrává souboj pouze dvou kandidátů usilujících o funkci prezidenta. Ostatní ( a to bylo vidět i v mnoha jiných případech), jsou nezváni. Oba kandidáti jsou špatní a jejich podpora je odrazem špatné vůle voličů. Stejně tak se stalo s Klausem a stejně tak se stalo s Nečasem. Český trvale nepoučitelný volič volí to své zlo, a pak se diví, když zlo ukáže svou pravou tvář. V amnestiích, ve zvyšování daní, v růstu korupce a to i soudní (Pozn. Roste podle indexu CPI od roku 2007 trvale a soudní korupce je předmětem už i vládních materiálů), v růstu úřední zvůle a v nevymahatelnosti práva.
Klaus i Nečas jsou odrazem vůle voličů. Nikoliv sice většiny, ale přehlasovaného zbytku, který se nedokáže ani sjednotit, ani aktivovat, ani cokoliv jiného a je podle advokáta Sokola jen (parafrázujme) tím „tlachajícím protestujícím hospodským tlučhubovým davem“. Možná, že je nutné, aby bylo více peticí. A aby demonstrace proti zlu nevedli odboráři, kteří je využívají jen pro své kariérní cíle a pro ČSSD, jejíž vedení nestojí stejně tak za nic, jako nestojí vedení ODS nebo KSČM (čest výjimkám).
Odporná nedemokratická kmotro-politika slaví díky Klausovi a Nečasovi svůj historický úspěch. Devastace práva a morálky společnosti dosáhla svého vrcholu. Je vinou nás všech, že jsme to dopustili, dokonce z nevědomosti i podporovali a mnozí jsme doslova oběma pánům naletěli. Je i vinou nás všech, že užití dobré výsady prezidentské amnestie (někdy se opravdu soudci mohou mýlit a mnohé trestné činy ani do dnešního zákoníku nepatří) tak páchne hořkostí a pro mnohé kritiky i úplatky. Vypadá to, že amnestie je spíše zastíracím manévrem pro „vyvolené“, kteří si svou svobodu předem objednali a zaplatili. Prokázat se to ovšem (zatím) nedá.
Prezidentská volba dává šanci, abychom svou chybu napravili a přetrhli řetězení kmotro-státu. Zda se jí jako občané chopíme, se díky Ústavnímu soudu uvidí už brzy. A pokud nikoliv, tak sice můžeme karikaturovat politiky jak chceme, ale vinu, za to že nám „vládnou“ a svou moc zneužívají proti nám samotným, si musíme dávat především sobě. Jestliže se ani teď nedokážeme proti politické zločinnosti sjednotit, tak co si zasloužíme?
