Mike Portnoy – bubnující „profesor“.

Dnes slaví 43 let jeden z největších rockových bubeníků, který kdy brázdil koncertní pódia a nahrávací studia po celém světě - nejmladší člen „Bubenické síně slávy“.

Mike Stephen Portnoy se narodil v Long Beach v New Yorku. Jelikož byl jeho otec Rock´n´Rollový DJ, již od útlého dětství byl obklopován muzikou. Na první bicí začal hrát sám v 11 létech. Jeho prvními bubenickými vzory byli Peter Criss (Kiss), Keith Moon (The Who) a Ringo Starr (Beatles). Později Neil Peart (Rush), jež zůstává jeho velkým vzorem dodnes.

Mikeovy první středoškolské kapely, v kterých hrál, byly Intruder, Rising Power a Inner Sanctum.

Když nastoupil Portnoy na Berklee College of Music v Bostoně, hudební minulost pustil z hlavy, aby s čistou mysli vplul do složitostí hudebního světa. Na akademické půdě vysoké školy se v roce 1985 seznamuje s dalšími hudebními génii. Jsou jimi John Petrucci – kytara a John Myung – baskytara. Toto vyjímečné trio obsazuje na post klávesisty Kevina Moora. Spolu zakládají progres rockovou skupinu Majesty. Mikrofonu se chopí Chris Collins, s kterým nahraje skupina první demo snímky. V listopadu 1986 je Chris Collins se skupiny vyhozen, protože jeho hlasový potenciál neodpovídá představám kapely. Na jeho místo nastupuje Charlie Dominici. Z tohoto období pochází skladba A Fortune In Lies, která vyšla na prvním albu v roce 1988. Skupina se přejmenovává na Dream Theater, jelikož pod názvem Majesty už existuje jiná jazzová skupina. Název Dream Theater vymyslí otec Mikea Portnoye. S Dominicim nahraje Dream Theater v roce 1988 prví dlouhohrající desku When Dream And Day Unite, která vychází 6.března 1989. Na tomto albu je i instrumentální skladba The Ytse Jam. Název skladby je vlastně původní název kapely Majesty pozpátku. Tato skladba ukazuje jasný hudební směr, kterým se skupina drží celou svou hudební kariéru. Skupina se stává absolutní špičkou progresivního metalu. Ve skladbách Dream Theatru jsou slyšet nejen vlivy metalu, ale i jazzu a klasiky. Skupina a jednotliví členové se hrdě hlásí ke svým hudebním vzorům jako jsou Rush, Deep Purple, Queensryche, Pink Floyd, King Crimson, Fates Warning.

Na konci roku 1989 je ze skupiny vyhozen i Charlie Dominici. Skupina není taktéž spokojena s jeho hlasovým rozsahem. Po dvouletém hledání nového zpěváka zakotví v Dream Theatru už natrvalo kanaďan James LeBrie. V roce 1994 kapelu opouští klávesák Kevin Moore, jehož nejdříve nahradí Jordan Rudess, který si se skupinou Dream Theater zahrál na Foundations Forum show, ale na turné nakonec vyrazil Derek Sherinian (ex – Alice Cooper, Kiss). A Derek se taky stal pravoplatným členem skupiny Dream Theater, a to až do roku 1998. Od alba Metropolis Pt.2: Scenes from A Memory, které vyšlo v roce 1999, až doposud, se stává klávesákem již dříve jmenovaný Jordan Rudess. A tato sestava se již nemění.

Ale vrátím se do roku 1992. Skupina vydává úspěšné album Images and Words, které v Japonsku dosáhne 30. místa na hudebním žebříčku. Devíti a půl minutová kompozice Metropolis Pt.1, The Miracle and the Sleeper, která se na albu objeví, je skladatelsky a instrumentálně nepřekonaným dílem. Album otvírá hitová Pull Me Under. A na albu se objeví i překrásná balada Another Day, ve které si zahrál na soprán saxofon Jay Beckenstein ze skupiny Spyro Gyra.

V roce 1994 vydává Dream Theater album Awake. Jedná se vlastně o poslední album s Kevinem Moorem, který uprostřed nahrávání alba skupinu opouští a zakládá svůj vlastní projekt Chroma Key.

Na albu Awake se objeví i skladba The Mirror, na které se skladatelsky výrazně podílel právě Mike Portnoy.

V roce 1995 vydává Dream Theater EP album A Change of Season, na kterém je 23 minutová stejnojmenná skladba z autorské dílny M.Portnoye (text Portnoy, hudba Dream Theater). Album doplňují covery od Led Zeppelin, Deep Purple – Perfect Strangers (na jednom koncertě si muzikanti prohodili nástroje. M.Portnoy zde hraje na baskytaru), Eltona Johna, Kansas, Pink Floyd – In The Flesh? a další.

Dream Theater si se svými vzory zahrávají i v dalších létech. Od Rush si M.Portnoy vypůjčil instrumentální skladbu YYZ, kterou si zahrál spolu s Paulem Gilbertem (Mr.Big, Racer-X). Od Metallicy přehráli v roce 2004 Dream Theater celé album Masters of Puppets.V roce 2007 si zahráli Dream Theater celý koncert Made In Japan od Deep Purple. A takto zní skladba Higway Star v jejích podání. Ještě v roce 2006 natočili živou desku Dark Side of The Moon od Pink Floyd. A takto zní skladba Time. V jiném případě si se skupinou Dream Theater zahráli Queensryche nepřekonanou skladbu Comfortably Numb z alba The Wall od Pink Floyd. A ještě v jiném případě skladbu Hey You od Floydů. Seznam skladeb a muzikantů, se kterými M.Portnoy bubnuje, je nekonečný. Zde malá ukázka…

Ale to předbíhám až do současnosti. Ještě v roce 1997 vydávají Dream Theater další album Falling Into Infinity, které otvírá skladba z péra M.Portnoye New Millenium. Hitové ambice má taktéž skladba Hollow Years. A ještě jedna Portneyho věc – Burning My Soul.

Úžasně pracovitý Portnoy však bojuje s alkoholovou závislostí. Jeho denním chlebem jsou cigarety, pivo a Jägermeister. A jak sám říká:“S mým sklonem k závislostem jsem musel skončit najednou. Jinak bych se z toho nikdy nedostal. Slíbil jsem babičce, když umírala na nemoc spojenou s kouřením, že s tím skoncují“. A tak od roku 1998 M.Portnoy abstinuje.

26. října 1999 vydává skupina Dream Theater koncepční album Metropolis Pt.2: Scenes from A Memory. Toto album posunuje skupinu zase o krůček výš. Autorsky se na albu výrazně zapíše M.Portnoy ve skladbách Strange Déjá Vu a Finally Free. Skladba The Dance of Eternity slouží jako instruktážní skladba pro bubeníky.

Ale ještě před vydáním tohoto veleúspěšného alba zakládá v roce 1998 M.Portnoy instrumentálně progresivní projekt Liquid Tension Experiment, na kterém se kromě Portnoye podílí ještě John Petrucci, Jordan Rudess a Toni Levin (baskytara King Crimson, Peter Gabriel). Z roku 1999 pochází skladba Acid Rain, která jasně ukazuje na hudební genialitu všech zúčastněných muzikantů.

V roce 2000 zakládá spolu s Nealem Morsem (Spock´s Beard), Petem Trewavasem (Marillion) a Roinem Stoltem (The Flower Kings) další progresivní superskupinu Transatlantic. Z prvního alba pochází skladba We All Need Some Light. V roce 2001 si na hudebním veletrhu v Los Angeles na NAMM Show zahráli floydovskou Shine On You Crazy Diamond (Part 1) a (Part 2).

A aby toho nebylo málo, tak se M.Portnoy stává členem další progresivní bandy OSI (Office of Strategic Influence), jejíž zakládajícími členy jsou Jim Mathoes (Fates Warning) a Kevin Moore (ex-Dream Theater, Chroma Key). S prvního alba pochází skladba Hello, Helicopter!, ale hlavně úvodní instrumentální The New Math, na které je detailně vidět virtuozita Portnoye.

V roce 2010 nahrává Portnoy bicí party na nové desce metalcorových Avenged Sevenfold za předčasně mrtvého bubeníka The Reva (umírá 28.12.2009).

Ještě jednou se vrátím o pár let nazpět. V roce 2002 vychází jediné řadové dvojalbum v historií skupiny Dream Theater Six Degrees of Inner Turbulence. Album nenavazuje na úspěch koncepčního alba z roku 1999, přesto se ve Finsku stává 2. nejúspěšnějším albem. M.Portnoy se zde podílel např. skladbami War Inside My Head, The Test That Stumped Them All a Goodnight Kiss.

Další album vychází již po roce. Deska Train of Thought je poměrně tvrdší, než předešlá alba, ale přesně toto byl úmysl skupiny. Skladba Honor Thy Fater by mohla být jakousi instruktážní skladbou pro začínající i pokročilé bubeníky.

V roce 2005 vychází další, v pořadí již 9. album Octavarium, které otvírá portneyovská The Root of All Evil. Celé album končí rozsáhlou kompozicí ve floydovském duchu, skladbou Octavarium (Part 1) a (Part 2) a (Part 3) a (Part 4).

Po dvouleté pauze se skupina Dream Theater pouští do chaosu a vydává vynikající album Systematic Chaos. Na albu dominují takové pecky jako skladby Forsaken, The Dark Eternal Night nebo další skvost z Portnoyovy dílny Constant Motion.

Posledním albem, které Dream Theater doposud vydali, je loňské Black Clouds & Silver Linings. Album dosahuje předních příček na hudebních žebříčcích po celém světě. A skladba Wither se stává megahitem.

Co dodat závěrem. Mike Portnoy vytvořil sám ze sebe hudební ikonu. Filmový milovník Stanleyho Kubricka, Davida Lynche nebo Woodyho Allena, kterého pro změnu obdivují snad všichni bubeníci na světě. A takto si pohrává se svou Tama soupravou Mike Portnoy.