Masters of Rock – Vizovice 2010. Den třetí – sobota.

Třetí festivalový den začal jak jinak, pařákem jak na Bibione. První kapela měla podle programu nástup už o půl desáté. Ale já byl v devět ještě v posteli.

Normálně by mi to vůbec nevadilo. Přes týden o půl desáté již normálně svačím, ale v sobotu ráno se mě chtělo jak muslimovi na židovský funus. Páteční přísun piv byl trochu nad normál, tak se nebylo čemu ani divit. Desetiminutová sprcha vše zachránila. Ale asi jsem nebyl sám, protože „zombíků“ jsem na chodbě potkával povíce. Kotelník musel určitě na mimořádnou směnu. Cestou do likérky jsem si dal ještě kofeinovou bombu v podobě kofoly. A i zde jsem potkal několik ležících, spících cimmermanologů.

První sobotní kapelou byli chorvatští Rising Dream, kteří jsou již stálici Mástru. Překvapením byla zpěvačka Ines Tančeva, která vystřídala mužskou pěveckou část. Na rozjezd a dunící lebku dobré, ale na samostatný koncert bych šel jen jako doprovod Sněhurky a sedmi trpaslíků.

Po těchto jižanech se představili severští hardrockéři Grand Magus. Tito Švédové mě ničím neuchvátili, i když hráli poctivý hard rock. Více mě nalákaly čerstvé frgály, které v jídelní zóně nabízela nějaká domácí pekárna. A cestou zpět ještě zmrzlina. Skvělá kombinace na posrání.

Prvním českým zástupcem v sobotu byly Legendy se vrací. Já osobně bych je prohodil s nějakou lepší kapelou z Coca Cola stage, ale budiž. I estráda asi patří do Vizovic. Izziho angličtina je na úrovni mé svahilštiny a Šiškovy chytré kecy se hodí tak do Televarieté. Ještě mi u nich chyběla Bohdalka a Dvořák a číslo by bylo dokonalé. Ale co. Někomu se to líbilo. A Civošova hra na kytaru taky není k zahození.

Po Legendách se představila legenda opravdová. Miloš Dodo Doležal. A Dodo jako vždy nezklamal. Jeho řízný přímočarý rock se valil na fanoušky jak buldozéry na tunel Blanka a fans se propadali do hudebního transu. Velice slušný set. Dodo představil i své nové album a to v písní Hrdej českej lev.

Dalším českým zástupcem byli pražští Škwor. Skupina je sázkou na jistotu a vždy přiláká dav svých věrných. Ne jinak tomu bylo i v sobotu ve Vizovicích. Já jim ale ten namainstreamovaný rock nežeru. Je v tom cítit vykalkulovatelnost.

A to samé se dá říci o dalším českém zástupci. Doga je hudba pro patnáctileté holčičky a rockoví bardi ji ve Vizovicích úplně ignorovali. Většinu jsem potkával v pivních stanech, kde se ve stínu pivních kelímků oddávali tomuto lahodnému pěnivému moku. Ale abych někomu neukřivdil. Fanoušků Dogy se našlo taky dost. Takže před prázdným placem nehráli. Jen věkový průměr byl pod dvacet...a i Izzy se potil jak prase.

Naštěstí pod stromy byl trochu stín, takže většina fanoušků zde nalezla azyl...

...a některé to horko zmohlo tak, že nemohli ani vstát.

Po českém odpoledni přišlo na řadu norské progress-rockové trio Communic. Skupina není taky žádným nováčkem na Mástru. Jejích hudba neoplývá žádnými stadiónovými halekačkami. Standardní vystoupení, které jejích příznivce určitě nezklamalo.

Toi Toi strasse hrálo vyznamnou roli v neděli. Ale o tom až později.

Nyní přichází ke slovu ďábel a to v podobě polských blackmetalistů Behemoth. A nastává Armageddon. Konečně ožívají všechny pekelné mocnosti a satanovy děti v podobě fanoušků vylézají na denní světlo. Behemoth jsou fakt síla. Pro mne jeden z vrcholů celého letošního ročníku. Sice by jim slušelo hrát v nočních hodinách, aby vyzněla více pekelná show, ale i tak dost dobrý. Behemoth zahráli mimojiné skladby Slaves Shall Serve, Conquer All, At The Left Hand ov God a Demigod.

...a i některé fanynky vzývaly ďábla stylově.

Sobotní Coca Cola stage jsem nějak nestíhal, i když tam podle programu hrály určitě zajímavé skupiny. Stihl jsem Second Chance, kteří dostali ve Vizovicích svou první šanci. No, snad druhá už bude lepší.

Mezitím se odklidilo peklo z James Ronnie Dio stage a na řadu přichází německý zástupce power metalové školy. Skupina Primal Fear již existuje 13 let a za svou kariéru vydala osm alb. Hlavními pilíři skupiny jsou zpěvák Ralf Scheepers a baskytarista Matt Sinner. Ralf je zpěvak od pána Boha. A i na Mástru dokázal, že má neskutečný hlasový rozsah. Ale ne jen to. Taky asi tráví hodně času v posilovně, protože jeho bicepsy byly vymakanější než moje stehna (na páku bych s ním určitě nešel). Primal Fear zahráli slušně a svým setem předznamenali večerní program.

Kotel se pomalu naplnil...

...a večer načali Kanaďané Annihilator s Jeffem Watersem v čele. Jejích technický thrash metal je poslouchatelný i pro hudební nadšence, kteří tomuto stylu příliš nehoví. Skupina se do Vizovic vrátila po dvou létech a předvedla opět perfektní vystoupení. Jeff si trochu zkrátil vlasy a Alberto Campuzano vystřídal na basu Davea Sheldona, ale na hudbě to nebylo znát. Annihilator zahráli mimojiné skladby Clown Parade, Set The World On Fire, The Box a instrumentální Crystal Ann, na kterou navazovala stejně jak na jejích prvotním albu, skladba Alison Hell. Prvním tónům Crystal Ann předcházela krátká vzpomínka na J.R.Dia v podobě krátké vyhrávky skladby Children of the Sea z alba Heaven and Hell od Black Sabbath.

Sázka na jistotu. To jsou Gamma Ray s věčně usměvavým Kai Hansenem. Tyto Němce můžu v jakékoliv podobě. I když v sobotu večer jsem u jejích setu v půlce usnul. Ubily mě tropy a nevyspanost. Skupina zahrála standardy jako např. New World Order, The Saviour, Armageddon a z éry Helloween Ride The Sky (zde jsem se probudil) a I Want Out. Závěrečná Send Me A Sign byla jakousi tečkou za tropickým týdnem.

Od západu se totiž neblížili kapitalističtí imperialisté, ale silný vítr, který třeba v Ostravě přerušil na několik hodin jiný hudební festival. Pořadatelé ve Vizovicích raději nechali preventivně spustit obří plachty s reklamami a obří obrazovky, protože člověk nikdy neví. Naštěstí se nic vážného nestalo.

Přišel jen déšť, na který stejně každý milosrdně čekal.

A v dešti se jako poslední kapela soboty předvedli švédští Bloodbound. Urbana Breeda vystřídal za mikrofonem Patrik Johansson, který má skvělý hlas, i když vizáži se hodí do nějaké emo smečky. Bloodbound zahráli i v dešti hodinový koncert při kterém neopomněli na skladby jako Nosferatu, Into The Dark a Metal Monster.

Cestou do postele jsem si dal ještě v jednom stánku Katův šleh i s bonusem 3 feferonkami. A to jsem neměl. Ale o tom více další den…