Masters of Rock - Vizovice 2010. Den první - čtvrtek.

Minulý víkend se ve Vizovicích konal největší rock-metalový festival ve střední a východní Evropě – Masters of Rock. Vše vypuklo již ve čtvrtek v areálu likérky Rudolfa Jelínka, kde se toto hudební klání každoročně koná.

Čtvrtek byl původně jen večírkem pro pozvané a měl za úkol rozehřát na hudbu nadržené fanoušky. Ale poslední ročníky se stal čtvrtek plnohodnotným festivalovým dnem.

Samozřejmě jsem zde nemohl chybět. Někdo si jezdí každý rok opékat tělo do jižních destinací, někdo prosedí léto v hospodě, někdo je vášnivý mičurin, který nepustí motyčku z ruk ani ve spánku, někdo staví nebo zvelebuje své bydlení, aby ho potom vlastní děcka na stáří vyhnala do domova důchodců a někdo objíždí přes léto hudební festivaly. A toto je můj případ. Vlastně je to taky určitým způsobem postižení.

Letošní ročník Mástru se pyšnil několika velkými hudebními jmény a několika novinkami. Taky byl asi nejúmornější, co se počasí týče, protože první 3 dny oskar opékal fanoušky na grilu, jak mladá podsvinčata. Voda tekla proudem nejen ve sprše a v hadici, ale i pivní pípy se nestačily zastavit. Vezmu to ale popořadě. První novinkou bylo pojmenování hlavní stage (pro hudební analfabety – pódia) po nedávno zemřelém zpěvákovi James Ronnie Diovi. A i letošní ročník byl v duchu vzpomínky na tohoto velkého muže.

Celý festival rozjela po obědě jihomoravská emo-rocková skupina Final Fiction. Minulé ročníky měli tuto čest domácí Fleret s charismatickou Jarmilou Šulákovou. Bohužel letos tomu bylo jinak. Škoda. Fleret mi už přirostl k srdci a s Mástrem už ho mám natrvalo spojený. Final Fiction mi k srdci nepřirostli.

Dalším českým zástupcem na J.R.Dio Stage byla pražská Gaia Mesiah. Kapelu předloni opustila zpěvačka Marka Rybín, a tak jsem byl zvědavý, jak se role frontmena ujme muzikálový zpěvák Viktor Dyk. V Gaii vládne ženská ruka, proto zde Viktor nemá určitě na růžích ustláno. Pro některé byl jeho zpěv možná zklamání, mi se ale líbil. Viktor Dyk je bezprostřední, i když není takový blázen, jak Marka.

Posledním českým čtvrtečním zástupcem na hlavní stage byli speedmetaloví chachaři Salamandra. Skupina natočila speciálně pro Masters of Rock festivalovou hymnu, která se jmenuje Masters of Rock (jak jinak). A ve Vizovicích ji zahráli společně s kapelou Sabaton, která jim za doprovodu střílejících špuntů pokřtila i nejnovější desku. Bohužel právě tato hymna je největší průser skupiny Salamandra. Kdyby si Joakim Brodén (zpěv Sabaton) poslechl starší hit skupiny The Blackest Wings, tak by si asi rozmyslel společnou show se Salamandrou na jednom pódiu. Salamandra totiž vykradla sama sebe. Nevím, jestli už došly skladatelské nápady, anebo zde zapůsobila časová tíseň, ale udělat hymnu ze staršího hitu jen překopáním refrénu se mi zdá dost laciné.

...zato na podpisovce se Salamandra ukázala. Dva křížky jsou asi koho autogram?

Tradičním hostem festivalu jsou i nitranští Horkýže Slíže. Tato skupina svým osobitým humorem vždy odlehčí festivalovou atmosféru. Jsou sázkou na jistotu a kdo je nemusí, má možnost si odskočit třeba na čínské nudle a pivo. Horkýže Slíže však mají dost fanoušků, což dokazoval i plný kotel (uhlí).

První lajna pod pódiem...ten hic...

Již druhým rokem má Máster i druhou stage. Na B scéně (oficiálně se jmenuje coca cola stage) se prezentují české kapely, které se už nevešly na tak již nadupanou A stage. Ale nehrají zde žádné ořezávátka, jak by si mohl někdo domýšlet. Několikrát jsem měl možnost toto vedlejší pódium navštívit a musím říct, že zde bylo vždy plno. Bohužel jsem zde stihl jen pár kapel, protože program byl našlapaný jak zelí ve vaštroku. A taky ten hic mě ubíjel (asi nejen mě). Jedním z vystupujících, které jsem nezmeškal, byli jeseničtí Soulsick. Ti mě moc neoslovili.

Chaos In Head z Uherského Brodu už ale bylo jiné kafé. Dost našlapaný hardcore...

Unavená fanynka. Ze slunka nebo z "trávy"?

...a Dymytry zaujali více maskami než hudbou. Takový více "emotivní" Brichta.

...ale fanoušci jsou v tranzu...

Vrcholem čtvrtečního festivalového dne bylo vystoupení amerického bubeníka Mika Terrana, který se zde pokoušel zapsat do Guinessovy knihy rekordů jako bubeník, který odehraje 4 po sobě běžící koncerty z různými skupinami. Samozřejmě zde byl přítomen i oficiální zástupce agentury „Dobrý den“, který na celý rekord dohlížel.

Mike Terrana není žádný technik jako třeba Mike Portnoy, ale je to showman každým coulem, což během čtvrtečního večera několikrát dokázal. První skupina, se kterou Terrana na Mástru bubnoval, byl band Kee Marcella K2. Tento ex-kytarista švédských Europe se předvedl jako velice slušný instrumentalista a i celý band šlapal jak hodinky. Já osobně bych je spíše viděl tak v klubu pro 300 návštěvníků, ale ve Vizovicích určitě nikoho neurazili.

Po K2 se na scéně představil legendární kytarista Axel Rudi Pell, který měl v Česku premiéru. Jeho koncert byl asi jeden z nejlepších na letošním Mástru. Během koncertu zazněly songy jako Too Late, Fool Fool, Strong as a Rock a taky cover od Rainbow The Temple of the King, který dal vzpomenout na Jamese Ronnie Dia. Axel se umí vždy obklopit skvělými muzikanty, což dokazoval obzvlášť zpěvák Johnny Gioeli, jehož hlasový rozsah byl neskutečný. A taky závěrečná show při skladbě My Way od Franka Sinatry ukázala jaké všestranné muzikanty v kapele Axel Rude Pell má. Mike Terrana se chopil mikrofonu a svému oblíbenci vzdal holt. Bylo to sice trochu falešné, ale komu to vadilo?

Vrcholem prvního dne festivalu měl být koncert finské sopranistky Tarji Turunen a symfonického orchestru. Své vizovické vystoupení taky podle toho pojala. Tarja je určitě světová pěvecká extra třída, což již několikrát dokázala i v České republice, ale ve Vizovicích svůj playlist „překoučovala“. Svůj set začala Rusalkou od Antonína Dvořáka, což ani v nejmenším nevadilo, ale další výběr skladeb byl v podobném duchu a natěšení rockoví fanoušci začali znuzeně odcházet. Každý čekal nějakou svižnější pecku z éry Nightwish a nejen skladby Angel Fall First a Beauty of the Beast. Taky předělávka od Whitesnake Still of the Night nebyla ta nejšťastnější volba. Takže obrovské zklamání z celého vystoupení. Hlasově byla Tarja určitě bezkonkurenční a i úsměvy a polibky na dálku si publikum získala, ale hrát za sebou 7 pomalých skladeb bylo moc i pro ty nejotrlejší.

Po tomto polosymfonickém koncertě, kde si Mike Terrana zas až tak nezabubnoval, přišla na řadu jeho sólová show. Zde bych jen krátce podotkl, že se Mike konečně bubenicky vyřádil. Konečně přišly na řadu jeho oblíbené činely po všech stranách soupravy. A taky něco pro oko diváka – točení paliček v každém volném mezičase. Show byla skvělá a Mike se zapsal do Guinessovy knihy rekordů!!!

Posledními vystupujícími interprety prvního festivalového dne byli švédští Sabaton. Po utahaném koncertu Tarji přišla na řadu síla a energie. A Sabatoni ji mají na rozdávání. Což taky ve Vizovicích dokázali. Již úvodní Ghost Division nenechala nikoho na pochybách. „Jsme na Mástru a ne na Pražském jaru. Nebo se pletu?“

Sabatoni ještě přidali mimojiné Attero Dominatus, Primo Victoria a Metal Machina. A ticho.

První den mám za sebou. Vypotil jsem hektolitr potu, vypil hektolitr piv a vody (málem jsem se v ní utopil) a pozřel pár mastných soust steaků. A jde se do hajan. Další dny budou ještě náročnější...