Masters of Rock – Vizovice 2010. Den druhý – pátek.

Tak konečně začalo to pravé festivalové peklo. A peklo nejen hudební, ale i peklo teplotní. Většina návštěvníků festivalu už dorazila do Vizovic, protože právě v pátek vystupovali headlineři letošního ročníku Mástru.

Ráno mě probudilo mírné sucho v ústech a předzvěst dalšího slunečného dne. Sprcha to jistila hned po rozlepení víček. Jelikož hudební program začal až po obědě, odskočil jsem si do města zkontrolovat místní sázkovku. Co kdyby náhodou…? (…ani náhodou). Zpět jsem to vzal boční uličkou kolem říčky, kde se vedle nutrií bahnili přehřáti metalisti a metalistky. A co čert nechtěl, v jedněch vratech nově otevřené nalejvárny na mě mává s půllitrem v ruce kámoš Robin. No, neodolal jsem. Sice nečepovali „Radíka“, ale mělo to teplotu ze „sedmého“ schodu, tak jsem trochu pozměnil dopolední časový plán. Jako bonus byla pro návštěvníky sprcha (sice jen z hadice, ale studená). Kyselica byla taky poživatelná, i když jsem se po ni začal potit jak dostihový oř po Velké pardubické. Sprcha (hadice) to ale jistila.

Neplánovaná zastávka nové nalejvárny (dnes už tam je zase zaparkovaný žebřiňák a přehazovačka sena) se neplánovaně protáhla až do oběda. Začátek pátečního programu jsem stihl tak tak s vypláznutým jazykem.

Vše rozjížděla moravská rocková legenda – skupina Citron. S novým kytaristou a novou fošnou to chlapci rozbalili na pamětníky pěkně z vostra. Pařízek se za bicími jako vždy trápil, ale nová kytarová krev v podobě Jirky Šperla pumpovala do fanoušků kyslík. Koncert se vydařil a v tom hycu jsem chlapcům fakt nezáviděl.

Po Citronech to rozbalila další legenda. Legenda punk rocková, skupina Visací zámek. Ortodoxní punkeři se mnou budou možná polemizovat, že „Visáči“ nejsou žádní punkeři, ale horda znuzených inženýrků, kteří k opravdovému punku ani nepřičichli. Já mám ale opačný názor. Na „Visáčích“ jsem vyrůstal a nedám na ně dopustit. Je to stejné jak se slovenskými Horkýže slíže. „Visáči“ jsou sázka na jistotu a hudbou se i po těch létech stále baví.

Staří rockeři se raději ukryli pod slunečník...

...a rockérky pózovaly před objektivy fotografů.

Prvním zahraničním vystupujícím souborem byli Baden-Württemberžští Metalforce. Jejích metal byl jakousi předzvěstí večerního programu. Tito mladíci se moc chtějí podobat svým vzorům, skupině Manowar, a tak nejen že hráli stejný styl jak jejích modly, ale i kožené oblečky se až podezřele podobaly těm, které nosí jejích „bohové“. Pro mě nuda.

Holandský Delain nedorazil, tak nastal čas pro thrashovou legendu Destruction. Schmier (basa, zpěv) je v Česku skoro víc než doma, takže koncerty jeho kapely nejsou pro fanoušky ničím vzácným. Destruction předvedli standardní vystoupení, které potěšilo příznivce kapely a odpůrce vyhnalo do pivního stanu. Já jsem se šel zchladit do vodního koryta, kde už byla fronta jak na banány za komančů. A odtuď směr pivní big stan za kolejemi.

V mezičase se nám sluníčko přehouplo pěkně za kopeček a na James Ronnie Dio stage to rozbalila slovenská rocková legenda Tublatanka. Chlapci přehráli směsicí svých letitých hitů a zpocení jak Usain Bolt po závodě na 100 m, zmizeli za potlesku fanoušků do backstagee. Ono to sluníčko ještě úplně nezalezlo, takže na pódiu byla stále výheň jak na vysoké peci. No, ale furt lepší, než kdyby sněžilo…

Na Coca Cola stage jsem v pátek zhlédl šumperské crossoveristy Shockwave, kteří mi nějak neutkvěli v paměti

ale hlavně Československé progresivní HCéčkáře Dirty Game. Skupina vyměnila zpěváka, což určitě prospělo k dalšímu vývoji kapely. Možná mi v jejích hraní chyběla větší lehkost a bezprostřednost.

Na James Ronnie Dio stage se už ale připravoval hlavní chod pátečního večera. Jako předkrm se představili holandští symfonicko-gotičtí metalisti s charismatickou Simone Simons za mikrofonem – skupina Epica. Tato esquadra válčí na metalovém poli již 7 let, což bylo znát na ohlasu, který v publiku měla. Jejích hodinový set obsahoval skladby jako Resign To Surrender, Unleashed či závěrečnou Consign To Oblivion.

Ale to se už vše připravovalo k vrcholu celého letošního festivalu Masters of Rock. A tímto vrcholem byli pro mne američtí progresivní metalisti Queensryche. Skupina vyměnila kytaristu (za Mikea Stonea nastoupil zeť Goeffa Tatea – Parker Lundgren), ale na celkovém soundu to nebylo vůbec znát. Bohužel po tomto koncertě měli přijít na řadu „kingové“, což bylo vidno na každém kroku. Velice to ovlivnilo celkový dojem z vystoupení Queensryche. Světla byla rozsvícena jen na půl, takže to vypadalo, jak kdyby hráli spíše nějací blackmetalisti. Taky true metaloví fanoušci se celí nedočkaví natlačili do prvních řad a vytvořili dojem, že "Kings of Metal" jsou bozi a nějací progresáci jim můžou tak leštit kozačky. Taktéž celý set Queensryche byl zkrácen o pět minut. (Manažér Manowaru asi hodně klepal do hodinek jak Hujer, když šel upozorňovat na konec přestávky profesora Jandu). Já jsem si ale koncertu užil. Queensryche zahráli mou oblíbenou Silent Lucidity z alba Empire, z desky Operation: Mindcrime II. zazněla mimojiné skladba The Hands a celou show ukončila titulní Empire z roku 1990. Hodina utekla jak voda a já zůstal jak opařený. Škoda, že takových kapel nepřijelo do Vizovic letos více…

…a nastal čas pro vrchol letošního festivalu. Tedy vrchol pro true metalisty.

Skupina Manowar má velký zástup příznivců, ale ještě větší odpůrců. A ani letos ve Vizovicích Manowaři nezklamali. Jak příznivce, tak odpůrce. Joey DeMaio si neodpustil svých 10 minut keců a dalších deset minut sóla na svůj hudební nástroj (sice je to oficiálně nazváno baskytara, ale do baskytary to má asi tak daleko jak Krejčíř do Valdic). Samozřejmě nechybělo trhání strun a chytání zpětných vazeb od Marschalů, což se ne každému musí zamlouvat. Setlist se skládal spíše z novějších věcí. Celý koncert otvírala skladba Hand of Doom. Zazněla taky hitovka Warriors of the World United, hold Jamesi Ronnie Diovi vzdali Manowar skladbou Heaven and Hell ze sabbatovské éry a jako přídavek zazněla Black Wind, Fire and Steel.

Celou show korunoval obrovský ohňostroj na protějším kopci. Takže spokojeni byli určitě všichni. I místní občané, kteří si užili noční světelnou explozi na nebi.

Posledním interpretem pátečně-sobotního rána byli zástupci DeMaiovy stáje HolyHell. Skupina doprovází Manowar na celém tour, proto nemohli chybět ani ve Vizovicích. Zazněly mimojiné skladby Apocalypse a Prophecy. Jejích koncert byl už jen takovou třešničkou na metalovém dortu, který na pátek Pragokoncert upekl. A tou stopkou od třešně byla skladba Holy Diver od Dia, kterou se HolyHell s Vizovicemi rozloučili.

Takže páteční spokojenost na všech stranách…jen kdyby si to slunko odskočilo občas někdy na pivo…to bych se nezlobil.