Masters of Rock 2012 – areál likérky R. Jelínka, Vizovice

Od 12. do 15.července se ve Vizovicích konal největší heavyrockový festival ve střední Evropě. Letošní ročník byl 10. - jubilejní, a tak se sluší trochu připomenout, co se za těch deset let ve Vizovicích změnilo k lepšímu, a co k horšímu.

Jelikož jsem již opravdu letitý pamětník této dnes již kultovní hudební akce, mohu s čistým svědomím vypovědět jaké to bylo před léty a jaké je to dnes. Moje paměť sice není sloní, ale lecos mi v ni za ty roky utkvělo, a tak se pokusím porovnat. Pořád se totiž najde hodně fanoušků, kteří všemožně nadávají jaké to bylo lepší před léty, že dneska už to není ono, že kapely se furt opakují, že ta či ona skupina už je za zenitem a že její vystoupení už jsou jen nudnou podívanou na přestárlé zombie. Že ten či onen ročník byl lepší než ten letošní atd.

První ročník, který se konal v roce 2003, se rozjížděl velice nesměle. Datum konání se krylo s jiným tradičním hudebním festivalem Noci plnou hvězd, který byl již zavedený (zde byla hlavní hvězda Doro Pesch), a tak nebylo ani divu, že se prvního ročníků zúčastnilo jen asi 7000 fanoušků. To druhý ročník byl již, co se návštěvnosti týká, o poznání lepší. 12 000 dorazivších fanoušků dávalo tušit, že se ve Vizovicích rodí něco mimořádného.

Na prvním ročníku vystoupily jen 4 zahraniční skupiny. A to do této kategorie počítám i německé Die Happy, kteří jsou v Čechách již pomalu domestikování. Z původního amerického thrashového dua Overkill a Prong nedorazil ani jeden, ale záskok v podobě HIM nebyl taky k zahození. Zbytek pak doplnili čeští zástupci. A taky 3 revivaly. Rammstein, Accept a Beatles. Dneska by tato seskupení nemohla hrát ani na vizovickém nádraží. První ročník se konal jen v pátek a v sobotu, v areálu byla jen 1 stage a stánky s občerstvením a oblečením byly ještě po stranách hlavní plochy. Dneska by toto bylo nepředstavitelné. A ještě jedna pamětihodnost obklopovala hlavní plochu. Parní potrubí, které mnoho návštěvníků využilo jako místo odpočinku a spánku.

Druhý ročník změnil datum konání, aby se nekryl s Nocí plnou hvězd, kde ale nevystoupila v roce 2004 žádná zahraniční (myšleno na západ od české hranice) hvězda. Masters of Rock trval tři dny a ze zahraničí již dorazilo 13 skupin. A to mezi ně počítám dva slovenské zástupce a jeden revival z Maďarska. Hlavními taháky byli Europe a Helloween.

Třetí ročník se konal v dnes již zavedeném prázdninovém termínu, tedy v polovině července. Hlavními taháky byli Manowar a Nightwish (ještě s Tarjou). Na tomto ročníku se poprvé konaly autogramiády vystupujících hudebníků. A taky se již přestěhovaly stánky s jídlem a oblečením do dolních části areálu likérky. Návštěvnost byla opět o nějaký ten tisíc vyšší (celkem 20 000 návštěvníků). Festival Masters of  Rock se tak stal nejnavštěvovanějším letním festivalem v ČR za rok 2005. Fanoušci začali pro jistotu okupovat Vizovice již od čtvrtku, aby jim něco neuniklo. K tomuto ročníku pak vydala pořádající agentura Pragokoncert první oficiální DVD.

Od čtvrtého ročníku se začalo již ve čtvrtek. Ze začátku to byl tzv. Večírek pro nedočkavé, který začal v 19 hodin a na kterém vystoupili neplánovaně např. Walda gang v čele s Láďou Šafránkem  (ex-Harlej). A návštěvnost opět pokořila s přehledem hranici 20 000 návštěvníků.

Od pátého ročníků se stal čtvrtek už plnohodnotným festivalovým dnem.

Od sedmého ročníků, který se konal v roce 2009, se otevřela v pravé části areálu likérky i b-stage, kterou původně zaštítila Coca-Cola a kde vystoupilo během 4 dnů 12 výhradně českých kapel. Autogramiáda zúčastněných kapel byla samozřejmostí a festivalové kompilační CD taky. Návštěvnost přesáhla s přehledem hranici 25 000 návštěvníků.

No a letos? Návštěvnost dosáhla 26 000 návštěvníků. Festival má 2 stage. Na té menší už nevystupují jen české kapely, ale i zahraniční. Celkem se letos ve Vizovicích představilo 42 kapel na Ronnie James Dio stagei a 28 kapel na Alfedus Music stagei. A z toho bylo víc než polovina ze zahraničí! Poprvé se letos zavedl v areálu likérky prodej piva do zálohovaných kelímků. Konečně. A říkám konečně hodně nahlas, protože výrazně ubylo všudypřítomných odpadků a taky už se vytratili anonymní vrhači poloprázdných pivních kelímků do davu (až na pár vyjímek). Kdo by dneska házel po lidech padesátikoruny jen tak z nudy?

Před areálem se taky objevil stánek, kde se mohli návštěvníci za 39 Kč nechat otestovat na množství alkoholu v krvi. Jako myšlenka to bylo dobrý, jenže jak už je v Čechách zvykem, někteří návštěvníci to vzali jako výzvu a začali mezi sebou soutěžit, kdo má v krvi více alkoholu. A tak hladina 3 ‰ alkoholu v krvi byl standard. Ti „nejlepší“ pak překonali hranici 4 ‰ alkoholu v krvi a rekord byl přes 5 ‰! Tady bych se pozastavil a pořadateli této nedomyšlené akce nejraději vyčinil kožich. Mít v krvi 5 ‰ alkoholu už není žádná sranda. Slabší jedinec by na to mohl umřít a nepřejícná média by se toho chytla jak komunista rudé zástavy. Už vidím úplně živě tu upoutávku v hlavním vysílání TV Nova: „Ve Vizovicích na rockovém festivalu zemřel fanoušek na otravu alkoholem. V krvi mu bylo naměřeno neuvěřitelných 7 ‰ alkoholu!“

No a co se za těch deset let na festivalu Masters of Rock nepovedlo změnit k lepšímu? Je to pohled komerčních a bulvárních médií na účastníky festivalu. Dle nich jsou rockeři a metalisti nevzdělanci, kteří jen chlastají, berou drogy, vyznávají satana, dennodenně se rouhají před bohem, chodí oblečení v nevhodném černém oblečení, na kterém jsou pak namalované (povětšinou) symboly smrti a ďábla. Nosí dlouhé vlasy, jsou neoholení a smrdí. Znásilňují nebohé dívky, ženy, muže a chlapce při každé příležitosti, kradou, žerou psy a nevrací obojky. Perou se s muži zákona, jezdí užralí v autech a já nevím co ještě.

Skutečnost je ale úplně jiná. Policisté nebyli skoro vidět, protože jich prostě nikdo nepotřeboval. Neslyšel jsem o žádném konfliktu s muži zákona, natož o nějaké rvačce. Užralého chytili jen nějakého babetistu, který jel zrovna ze Zlína do Vizovic a s festivalem neměl vůbec nic společného. (Ten musel ale na festival nadávat. Poklidně si tak jezdí s „dvojkou v žile“ několik let a díky nějakým smradlavým umaštěncům jej lapili). 

A jak probíhal letošní 10. ročník po hudební stránce? 

Celý festivalový čtvrteční set otevřel humorně laděný kvartet Legendy se vrací. Skupina hrála covery známých světových interpretů a vše s humorem a nadsázkou komentoval Petr Šiška. Bylo až s podivem, kolik lidí již dorazilo do areálu likérky, aby tento koncert shlédlo. Povětšinou na první kapelu (na jiných hudebních akcích) stojí před stagei maximálně 50 přihlížejících. Zde jich bylo více než tisíc a všichni svorně aplaudovali. Tento fenomén jsem zažil v ČR jen ve Vizovicích. Legendy se předvedly mimo jiné ve skladbách Another Brick In the Wall, We're Not Gonna Take It a The Sabre Dance od Arama Chačaturjana.

Taky další vystupující kapela – německá folkmetalová Saltatio Mortis, měla celkem slušně zaplněný plac pod pódiem. Saltatio Mortis se předvedli např. ve skladbách Ode An Die Feindschaft nebo Habgier und Tod. Obě jsou z posledního alba Sturm Aufs Paradies, které vyšlo v roce 2011.

Již tradičním festivalovým účastníkem jsou metalcoristi The Sorrow z Rakouska, kteří patří do stejné stáje jako Saltatio Mortis. Jejích chlebodárcem jsou Napalm Records. V repertoáru The Sorrow zazněla ve Vizovicích i skladba Crossing Jordan.

V mezičase se na Alfedus Music stage rozjely taky koncerty. Jako druhá zde ve čtvrtek vystoupila novojičínská naděje Porta Inferi. Bohužel, skupina bojovala s technikou, která se postavila proti ním. Děsně nazvučený set je shodil o několik stupínku níž, kde určitě nepatří. V jejích setlistu zazněla i skladba Pact With Devil.

Jenže to už se chystal vrchol čtvrtečního odpoledne na Ronnie James Dio stagi. Ten obstarali tradiční postpunkéři Horkýže slíže z Nitry. Tak plný plac neměla ve čtvrtek odpoledne a večer snad žádná jiná skupina. Lidi stáli až po zadní trávník a svorně zpívali s Kukem hity jako Malá Žužu anebo (Mam v piči) na lehatku. V rádiích se pak objevuje cenzurovaná verze, kde se zpívá Mančiči. Naštěstí na Mástru žádná cenzúra neexistuje!

Po Slížích se ve Vizovicích představila velká neznámá v podobě američanů Kamelot. Neznáma z důvodu nové pěvecké posily. Jak všichni ví, loni opustil kapelu dlouholetý zpěvák Roy Khan a každý byl zvědav, co předvede nový člen Kamelotu Tommy Karevik. Tommy měl ve Vizovicích svou velkou premiéru a na jeho výkonu to bylo dost znát. Byl nejistý, občas se netrefil do tóniny. Ve Vizovicích zazněly např. skladby Center Of The Universe nebo závěrečná March of Mephisto. Během koncertu lidi pomalu odcházeli do přilehlých občerstvovacích zařízení.

Čtvrteční večer začal pomalu gradovat a na hlavním pódiu se představila jedna obrovská legenda, skupina Thin Lizzy. Jejích koncert byl opravdovým klenotem. Na letošním ročníku předvedla tato skupina jedno z nejlepších vystoupení. A i když z původní sestavy zůstal ve skupině jen bubeník Brian Downey, na výkonu ostatních členů to nebylo vůbec znát. Skvělé se prezentoval hlavně kytarista Scott Gorham, který ve skupině působí od roku 1974. A nezklamal ani zpěvák Ricky Warwick, který opravdu důstojně nahradil předčasně zesnulého zakládajícího člena Thin Lizzy Phila Lynotta. Jejích set odstartovala pecka Are You Ready, následovaná hitovkou Jailbreak a palbou Don´t Believe A Word. Zdvojené kytarové sóla, které Thin Lizzy předvedli, byly jak vystřižené z kytarové učebnice. Shrnuto. Nezapomenutelný zážitek.

Jenže to nebylo v úvodní den vše. Opravdový vrchol teprve návštěvníky čekal v podobě holandských Within Temptation. Skupina se prezentovala svým rok starým hudebním počinem The Unforgiving. Skvělé vystoupení. Na letošním ročníků asi to nejlepší. A to nejen po stránce hudební, ale i po stránce scénické. Sharon den Adel to zpívalo stejně jak na deskách. Její výkon byl prostě excelentní. A i ostatní členové bandu protentokrát nebyli zastrčení někde v zadu za jejím hlasem jak tomu bylo v minulosti. V podání Within Temptation zazněly krom jiného skladby Mother Earth a Faster.

Závěr prvního dne obstarali švédští powermetalisti Bloodbound. V jejích setlistu zazněly např. skladby Behind The Moon, Metalheads Unite nebo Sweetdreams of Madness. Opravdu důstojná tečka za prvním dnem na festivalu Masters of Rock.