Masters of Rock 14´ - Vizovice 13.červenec, areál likérky R.Jelínka

Tři festivalové dny utekly jak voda a je tu závěrečný den – neděle. A po neděli opět návrat do reality, do skutečného světa, kde nemá rocková hudba příliš na růžích ustláno. Naštěstí, my jsme pořád ještě ve Vizovicích, kde to rock ´n´ rollem stále žije naplno.

Prvním nedělním souborem, který měl za úkol probudit ranní spáče, byl Frýdecko-místecký band Black Widow. Na ráno to šlo. Jen škoda tohoto brzkého koncertu. Návštěvnost byla slabší. Ale i tak to zpěvačka Lenka Jelonková rozjela jako opravdová divoška. Bylo ji plné pódium a ani ostatní muzikanti se neztratili.

Zato Italové Cpt. Mendess & Rock ´n´ Roll Army bylo hodně velké šlápnutí vedle. Tento soubor se do Vizovic vrátil po 2 létech (to se ještě jmenoval S.E.X. Department a hrál na béčku), ale že by za ty 2 roky hudebně vyrostl? Vůbec. Zde si dovolím říct, že jejích vystoupení bylo STRAŠNÉ.

A o moc lépe na tom nebyly ani Legendy se vrací, které následovaly. Tato revivalová skupina „všech skupin“, která má hodně slušný fanouškovský zástup, žije jen z hitů, které složili a hrají jiní. Nemám nic proti revivalům, ale myslím, že takový druh hudby patří někde na motorkářský sraz a ne na největší rockový festival v Česku! A už vůbec nemůžu věřit člověku jako je Petr Šiška (jeden z kytaristů Legend), který je moderátorem na nejobludnějším televizním hudebním kanálu TV Šlágr. Tak buď jsem rocker tělem i duší a stojím si za tím, nebo jsem šašek a vlezu i do cirkusu (mimochodem, i tam už Šiška zpíval s Markétou Konvičkovou nějakou estrádní sračku).

Fanoušci Legend byli hodně vidět a slyšet.

Následující čas jsem věnoval doplnění nějakých kalorií, takže Škwor jsem vypustil a přišel až na kanadské „dřevorubce“ Kataklysm. A to bylo pošušňáníčko. Jejích energický Death metal mi dal konečně zapomenout na polední „slabší dramaturgické“ chvilky. Kataklysm představili na Mástru svou novou bubenickou akvizici Oliviera Beaudoina, který podal opravdu excelentní výkon. V roce 2013 vydali Kataklysm zatím poslední řadovku Waiting for the End To Come, a právě skladby z tohoto alba tvořily stěžejní část jejích vystoupení. Z třináctiskladbového setu zazněly celkem čtyři songy.

A jak bylo vidno, fanoušci byli nadšeni. Zvedali ruce, a to jim to nemusel nikdo přikazovat.

Těsně před festivalem postihla zdravotní nepříjemnost baskytaristu skupiny Krokus Chrise von Rohra, který nemohl na doporučení doktora 14 dní hrát. Takže skupina, na kterou jsem byl obzvlášť zvědavý, nedorazila. Tak snad to vyjde příští rok, jak sliboval pořadatel festivalu. Co jsem ale nevyšel z údivu, že během tak krátké doby sehnal pořadatel vcelku slušnou náhradu – skupinu Bonfire. Ti už na Mástru hráli v roce 2011 a svůj zenit už mají taky dávno za sebou, ale jako „záskok“ to bylo víc než ucházející. Bonfire mají na svém kontě sice mnoho hitparádových pecek, ale tu největší You Make Me Feel nezahráli. Škoda. Tak jsem si odnesl z jejích vystoupení nemastný, neslaný dojem.

Letmý pohled na béčko, kde drtili posluchače uherskobrodští groove metalisti Bad Face. Hodně energický koncert.

Mika Terrana je ve Vizovicích hodně známá figurka. Vystupoval už zde s Rage, Tarjou Turunen, Axlem Rudi Pellem, K2 a tentokrát si přivezl na Máster vlastní americko-italský soubor Terrana. Co k této squadře říct. Slušně odehraný progresivní rock. Těžko ale soudit, jestli s tímto bandem Terrana dobude svět. Hudba i výkon jednotlivých muzikantů stojí určitě za povšimnutí, ale v dnešní záplavě špatné i dobré muziky se bude toto trio velmi těžko prosazovat.

Zato Švýcaři Eluveitie už si své pozice na hudební scéně dávno vydobyli. Jejích folk metal má své skalní příznivce, kteří skupině vytvořili jednu z nejlepších atmosfér z celého letošního Mástru. Skupina sice vydala novinkové album Origins oficiálně až 14 dní po festivalu Masters of Rock, přesto z něj zahrála 3 kousky.

A spokojený byl i Zombie – samotář, který čekal na políbení. Doufám, že se nějaká nebo nějaký dobrovolník našel.

A už se pomalu blížilo velké finále, které tentokrát patřilo velkým metalovým hlasům. Jako první nastoupil band Unisonic s Michaelem Kiskem za mikrofonem. Tomuto ex-Helloweeňákovi to stále zpívá, o čemž není pochyb. Stejně jak Eluveitie, vydali i Unisonic 1.srpna 2014 novinkové album. A stejně jak Eluveitie, zahráli z něj premiérově nějakou tu skladbu. Svou světovou premiéru měl song Throne of the Down.

Jak se říká: „Závěr patří mistrům“. Zpěvák Sebastian Bach předvedl ve Vizovicích, jak se dělá pravá show v Americe. Běhal po podiu jak puštěný z řetězu a točil mikrofonem nad hlavou jak Žižkovo práče, až málem sestřelil baskytaristu Roba De Luca. Intonačně mu to občas trochu ujelo, ale koncert Bacha nebyl určitě o čistotě hlasu, ale o energii. Vůbec se divím, že to Sebastian stačil udýchat. Já v jeho věku na jeho místě bych padl po 10 minutách. U mne asi nejlepší vystoupení letošního ročníku Masters of Rock.

Ještě nesmím opomenout moderátora Milana "105 kg" Krajčího, který odmoderoval celé 4 festivalové dny od rána až do pozdních nočních hodin. Když jsem se pak s ním potkal za 14 dní na Jičínfestě, tak se přiznal, že to byl opravdový záhul, protože spal maximálně 4 hodiny denně. Ale nebylo to na něm ani trochu znát. Milan je profík, který vždy ví, o čem mluví. Neplácá nesmysly, a o skupině, kterou uvádí, se snaží vždy zjistit co nejvíce informací...jen mohl ukázat kozy (znalí ví).

Co říct závěrem? Nic. Za vše hovořilo přes 23 000 spokojených návštěvníků, kteří jezdí na Mástr už víc jak 10 let.