Ritchie vždycky byl, je a bude kontroverzní osobnost. Býval geniálním kytaristou, když chtěl, ale také kytarista téměř neposlouchatelný, když měl "sabotující" náladu, což se s postupem let dělo v DP čím dál častěji.

Co se týče skladatelských schopností a hitů. Je třeba mít na vědomí dvě věci. Ritchie stejně jako Jimmy Page byl velmi schopný "zlodějíček" - spousta jeho riffů jsou defacto vykrádačky "inspirované" odjinud. Ritchiemu ke cti oproti Pagovi svědčí jedna věc - Ritchie to přiznává. Pamatuju si jeden citát Jimmyho Page, kdy se ho drzý novinář vyptával na jednu "inspirovanou" ukradenou věc a Page na to řekl tenkrát něco v duchu "já svojí práci pozměnit riff udělal, změnit text byla Plantova práce". Těch vykradených geniálních riffů, které ve skutečnosti vůbec nejsou Ritchieho je spousta - počínaje Smoke On The Water (Maria Quiet), konče třeba Rat Bat Blue (Watch Your Step)....

A to druhé, co je potřeba brát na vědomí, je doba.... DP prostě byli ve správnou dobu na správném místě k tomu, aby se zapsali do rockové historie - a naprosto zaslouženě, protože to byli excelentní muzikanti. Jenže ona se éra let 1970 až 73 prostě nezopakovala a DP tudíž nikdy druhou Smoke On The Water vydat zkrátka nemohli, protože nepřišla ta správná doba. Já neustále říkám, že Morsovští DP napsali desítky lepších skladeb, než jsou notoricky známé Black Night, Smoke On The Water.... ale on je "běžný rockový fanoušek" nezná ze tří důvodů - je konzerva (hlavně ten český) a tudíž to co poslouchal v mládí vždycky bude lepší než něco nového; nikdo mu to nenacpe na stříbrném podnose protože rádia to nehrajou a nakonec proč by se zajímal o něco nového, když mu bohatě ke štěstí stačí to co už zná, že?

A na závěr.... musím říct, že po letošním velmi zoufalém koncertu Rainbow, kdy Ritchie sám byl těžká slabina, moc a moc doufám, že DP budou mít soudnost a Ritchie je pro ně už i na těch zbývajících pár měsíců či let, uzavřená kapitola - Ritchie jim za současného stavu svých schopností (či spíš neschopností) nemá absolutně co nabídnout..... Kromě několika málo trošku lepších momentů to bylo na hraně mezi "slabé" až ostudně trapné a ani snažící se Jens prostě nedokázal zakrýt Ritchieho tragickou hru - a musím říct, že skutečnou třešinkou na zkaženém dortu bylo závěrečné sólo v Burn - k pláči.

Kdyby Deep Purple nehráli na koncertech své staré hity, tak jejich koncerty zejí prázdnotou. Za článek karma

To si jenom myslíte - znám celou řadu fans, kteří by dali třeba pětinásobek běžného vstupného, kdyby DP zahráli v menším sále (třeba v Karlíně) a byl to set jenom a pouze z materiálu post Blackmore - Purpendicular a novější.

Z titulku jsem si myslel ze zemřel.

Taky jsem se lekl...